Okolo Černé hory

Hlas nedělního rádia oznamuje, že začátkem týdne můžeme očekávat pěkné a teplé počasí. Při poslední návštěvě stránek Luky jsem jí záviděl krásný výšvih do Brd a sám jsem toužil popadnout bajk a vyrazit. Už dlouho mám zálusk na nějaký krkonošský výšvih. Po domluvě s Martinou píšu hned sms Vláďovi a Pepovi, jestli něco v úterý nepodnikneme a nevyvětráme biky. Oba kluci souhlasí, což je skvělé, a Vláďa připravuje trasu.

V pondělí je nádherně, opravdu, ale předpověď na úterý už slibuje ochlazení a přeháňky. Ráno situaci ještě konzultujeme s radarem a rozhodujeme se jet. Dnes budu slovy šetřit, takže jen krátce:

Délka: 56 km

V Trutnově na parkovišti se nemůžeme rozhodnout, jak se obléci. Dáváme proto na rady Vládi – místního bikera – a podle toho vytahujeme z obrovské tašky nezbytnou výstroj a kolem 9:45 vyrážíme. Dnes nedobýváme vrchol Černé hory, ale budeme ji objíždět po západním svahu, kde je zaříznutá pěkná lesní cesta, občas šotolina. Trasa vede po linii Trutnov – Bystřice – kopec Kráva – Svoboda – Janské Lázně – Hofmanky – Zrcadlovky – po modré kolem Černé hory - Kolínská bouda – Modrokamenné boudy – Svoboda – Buky – Bystřice – a zpět do Trutnova. Musím Vláďu opravdu pochválit, i když jsme jeli místy po asfaltu (co byste taky chtěli, v Krkonoších se asfaltuje kde to jen jde), tak jsme si hlavně užili nejrůznější povrchy a terénní náročnosti. Zajeli jsme i na krásné singletracky, které byly díky podzimně zabarveným stromům úžasně malebné. Opravdu povedená trasa.

Celou dobu bylo zataženo a ze zlověstné olověné oblohy občas drobně mrholilo. Přestože nakonec přeci jen vydatně zapršelo, my měli štěstí a nezmokli jsme. To byl totiž jediný pozitivní efekt našeho poledního pobytu pod střechou Kolínské boudy, kde jsme se zastavili na oběd. Na hustě padající kapky jsme se mohli dívat z okna. Během druhého pokusu o ohřátí našeho jídla (asi se tady řídí heslem: lepší studený párek než studená Němka) si bedlivé Vláďovo oko povšimlo cvičené mouchy, která sedla na stůl na naši účtenku a hodlala na ní dopsat čárky navíc.

Díky vlhku a později polednímu dešti byl terén o to zajímavější – nechybělo samozřejmě bláto, navíc kluzké kameny a kořeny, místy zasypané spadaným listím… Prostě bikerská podzimní lahůdka, někde docela dost technicky náročná, když jsme se snažili najít nejlepší stopu přes změt velkých a mokrých kamenů a kořenů. Jindy bylo třeba ve stoupající pěšině plné kořenů kolo poponést, či přehodit přes spadané stromy, ale naštěstí jen nějakých 50 metrů. Poslední lahůdkou byl brod, kterým jsme před několika hodinami celou dnešní akci zahajovali.

Dnes to byl parádní výšvih s obrovským štěstím na počasí. Biking v Krkonoších bylo to, co mi ještě letos chybělo. Teď už jsem s neodvratným příchodem konce vrcholné bikové sezóny smířen.

• Varování: Pozor na Kolínskou boudu. Nevím, co ještě se v ní kromě cen změnilo, ale kombinace, kdy vám protivná obsluha donese studené a fakt hnusné jídlo, je vražedná! Leckterý nádražní bufet poskytuje lepší služby.