Rozhledny Val a Křížová hora

Konec jarních prázdnin jsme strávili na Kralicku v kopcích, které jsou k mému překvapení pojmenovány Hanušovická vrchovina. My byli na jejím okraji opravdu tak těsně, že jsme měli výhled spíš na Králíky a blízko byla i Červená Voda. Nad ní mě už při jedné z cest před lety zaujala nová rozhledna, na kterou se dnes vydáváme v rámci jarního výletu. Počasí ale jarní není vůbec.

Naše trasa začíná ve vesničce Dolní Hedeč, kde jsme zaparkovali před chatou Kačenka. Od ní je to jen kousek po vyasfaltované cestě mezi pastvinami značené žlutě k rozhledně Val. Ta nám připomíná jednoduchou stavbu na našem oblíbeném Ruprechtickém špičáku na Broumovsku. Máme odsud také krásný pohled na klášter a louky s pasoucími se koňmi.

Bohužel rozhledna Val a Křížová hora nejsou spojeny turistickou značkou tak, jak bychom si představovali, a tak to dnes bude o hledání vlastní cesty. Pokračujeme po žluté až k rozcestí Horní Orlice s modrou značkou, po které jdeme k dalšímu cíli, který tu rozhodně nemůžeme vynechat, a tím je pramen Tiché Orlice na úbočí hory Jeřáb, jedné z mála českých tisícovek. Pramen nacházíme a ochutnáváme.

Od pramene Tichá Orlice už to bude o orientaci pouze podle mapy. V podobných situacích si říkám, jak jsme takto mohli před pár lety cestovat a bajkovat pouze s papírovou mapou s měřítkem 1:50 000!? Teď je to s aplikací v mobilu hračka, krásně vidíme, kde přesně jsme a jestli jdeme po cestě, po které jsme chtěli jít. A my chceme po té, která vytváří nejkratší spojnici mezi vrcholem Jeřáb a Křížovou horou na jiho-západě. To se nám v podstatě bez problémů daří až k místu, kde se blížíme k mokřinám pod Křížovou horou. Sešli jsme sem z kopce U větráku, ale najít nějakou spojnici na cestu, která z jihu obchází mokřiny se nám vizuálním průzkumem nepodařilo. Pokračujeme tedy po louce pod kopcem Lužná, až jsme konečně došli na štěrkovou cestu se žlutou značkou.

Cesta nás dovedla posledními metry k rozhledně, která se svým neobvyklým tvarem rýsovala nad okolní krajinou. Vstupné činilo 30 Kč na osobu, ale největším bonusem je možnost platby kartou přes samoobslužný terminál. Rozhlednu je tak možné navštívit kdykoliv během dne, což je neocenitelné, pokud člověk plánuje vyrazit brzy ráno nebo naopak večer na západ slunce. Po krátkém odpočinku a pár fotkách jsme pokračovali v naší cestě směrem k vesnici Šanov.

V Šanově obec postavila příjemný a prostorný turistický přístřešek, kde jsme načerpali síly na další část cesty. Dál už ale neplánujeme nic zvláštního, v podstatě dojít nejsnažší cestou zpět k Hodče. Ze Šanova míříme po cyklostezce mezi pomli přímo na sever mezi osady Dolní a Horní Orlice a zatáčíme na silnici vpravo do Horní Orlice. Nad vsí se na asfaltku připojuje zelená značka, která sem vybíhá z lesa kopce Lískovec a doprovází nás až do Dolní Hedče. Lepší závěr jsme bohužel nenašli a tento dlouhý úsek po silnici byla opravdu otrava.