Kam dnes vyrazit na odpolední švih, aby to bylo trochu jiné a nové? Už několik týdnů mám v telefonu staženou trasu trailu kolem Marokánky. Trasa je dlouhá jen 18 km, z Hradce Králové je to kousek, takže to by mohlo být ono. Zbývá jen k trailům dojet, což mi taky dá pár kilometrů.

Na webu jsem pod názvem Traily Marokánka našel dvě trasy - jedna se drží Bělečského potoka, druhý okruh je výrazně kratší a míří k rybníku Šanovec. Tam jsem se někdy v roce 2003 snažil najít zajímavé pěšiny v přirozeném terénu, ale bez většího úspěchu. Dnes jsem si vybral delší okruh podél meandrů Bělečského potoka.

K trailům přijíždím po šotolinové lesní cestě značené cyklostezkou č. 4158 spojující Běleč a Suté břehy. Často ji využíváme jako návratovku do Hradce Králové a přezdíváme ji dálnice. Byl jsem hned zvědavý na nějaký terénní úsek, a tak nezačínám v písníku Marokánka, ale kousek dál, za hájovnou. Je to navíc místo, které mám trochu projeté.

Přijíždím ke křížení s trailem a odbočuji z dálnice na sever. Jojo, tady to znám. Malý hup dolů, pak rovně pod svahem a zase nahoru. Chvíli po vrstevnici po lesní cestě a pak se trail stáčí zase k severu. Trail není nijak značený, ale vyjetá pěšina je zřetelná a není kam zabloudit. Přicházejí první kličky, hravé hupy dolů a nahoru, kopírování terénních vln nebo jejich využití ke sjezdům a výjezdům.

Přijíždím k okraji dolíku, kde mám volbu prudce dolů mezi dva stromy nebo to objet. Stromy rostou dost blízko u sebe a tak napoprvé volím raději objízdnou variantu. Následuje přejezd vyschlého koryta plného písku s následným prudkým, ale velmi krátkým výjezdem. A dále se pěšina zase motá v několika zatáčkách. Přijíždím ke svahu s klopenkami. Tohle jsem tady nečekal. Doteď jsem přemýšlel, jestli to celé jedu ve správném směru, ale teď mám jistotu, že ačkoli náhodou, směr jízdy jsem trefil. Zbytek trasy zpět k silnici už není tak patrný a asi dvakrát zastavuji a kontroluji svoji pozici s mapou.

Celá partie východně od silnice 298 je opravdu hravá lesní pěšina, občas kombinovaná s lesní cestou, vhodná i pro děti. Ovšem ještě než podjedu silnici pod mostem přes potok Šanovec, autoři trailu zde připravili lahůdku v podobě vyskládaných velkých a ostrých kamenů.

Podjíždím silnici úplně suchým korytem potoka a za mostem se držím vpravo, tedy zase směrem na sever. Trail pokračuje mírným stoupáním, pak zamíří vpravo a využívá krátký svah ke dvěma sjezdům a výjezdům. Přejíždím přístupovou komunikaci k písníku, následují prudší švih nahoru k šotolinové dálnici a za ní jsou ve svahu nasázeny boule.

Okruhem se zase vracím, přejíždím šotolinovou cestu a opět mířím po klesající pěšině mezi malými jehličnany dolů do písníku. Tam se přede mnou objevuje z kuláčů postavená rampa. Skákat na takových věcech neumím, ale přejet se to dá. Mapa mě pak vede kolem písníku nahoru k lesu, zatočit vlevo a kousek se jede mezi lesem a písníkem. V mapě pak kontroluji kudy dál, protože tady už se pěšina ztrácí v mnoha stopách v písku. Měl by následovat opravdu prudký padák pískem dolů, který si také s "díky tohle nemusím" odpouštím. Viděl jsem pár fotek ze závodu jak ti opatrnější to scházejí a ani to mnohdy neustojí a zdatní nebo bezmozci se pokoušejí sjet. Objíždím to horní partií písníku na jeho opačnou stranu, kde trail pokračuje do lesa. Mimochodem, právě u písníku Marokánka je oficiální start a cíl celého okruhu.

V další pasáži trailů zjišťuji, že moje technika už není co bývala. Nejprve sjíždím pěknou písčitou cestu, ze které je vyskládána prudká vracečka a nájezd na lesní pěšinu. Ta vede úbočím svahu a někdy se rozdvojuje, jindy nabízí dokonce tři varianty průjezdu. Jsem tu poprvé a tak vůbec nevím, kde mě co čeká, takže jedu úplně na blind. Ovšem tenhle hup ohraničený kořenem mě zastavuje.

Trasa je vedená břehem potoka Šanovec a využívá přírodní překážky nebo jsou zde postavené umělé. Zajímavá a hezká je pasáž mezi Šanoveckým a Bělečským potokem, kde jsou přes mokřiny vedeny povalové lávky s několika zatáčkami. Na tento úsek mě asi před dvěma roky už navedla Martina, takže tady to znám.

Prkýnka klapají pod koly bajku a brzy přijíždím k Bělečskému potoku, který se vlévá do blízkého krásného Mlýnského rybníka, častou a příjemnou zastávku našich bajkových švihů po okolí Hradce Králové. Pěšina běžící po břehu je přesně taková, jakou bych si - jako příznivec cross country - představoval. Přírodní povrch, kličky mezi stromy, občas nebezpečné přiblížení se k vodě, sem tam lávka. Přesně ten hravý flow trail.

I tady se to občas větví a obtížné umělé překážky se dají objet. Třeba v podobě schodů z klád nebo výjezdů na prudký břeh a sjezdu do něčeho, co ani neumím pojmenovat. No jen se podívejte. Najíždí se na to po podélně rozříznuté kládě, následuje asi 60° sklon dalšího prkna, hrana a skok nebo přejezd přes potok. Tohle mi ani mozek nebere, jak se přes to jezdí. Asi si to nechám ukázat od nějakého borce.

Dál už se mi to bude těžko popisovat. A vlastně to ani není třeba. Jedním směrem se jede po jednom břehu a zpět po opačném. Občas se tedy musím zastavit, abych pochopil, kterou pěšinou pokračovat. Tady už to není tak zřetelně projeté. A není se co divit. Jestli jsem o části východně od silnice 298 psal, že je vhodná i pro malé děti, tady je to naopak vyšťavující.

Počet meandrů vzrostl a vzrostla i náročnost pěšiny. Záměrně nepíšu obtížnost, protože se držím varianty, která vyhovuje mým XC dovednostem. To už neni žádný flow, ale tvrdě zasloužený singl. Kořeny a zákeřné vracečky s protistoupáním náročné na čtení terénu a velmi časté a včasné řazení. Ale dívám se na to očima bajkera z XC který měl největší sílu před 20 lety. Ty vracečky jsou pro mě největší vopruz - když to konečně rozjedu a užiju si řadu kořenů, tak je přede mnou najednou 180° zatáčka s poloměrem 1,5 m nahoru a do kořenů, hned za ní další v opačním směru a někdy ještě jedna! Po pár set metrech je to už vysilující a po dvou kilometrech se mi chce říct, že otravné.

Přes pěšinu se objevuje padlý strom a chvíli hledám, kudy ho objet. Kousek za ním ale po lesní cestě přejíždím na druhý břeh a otáčím to zase směrem k Marokánce. Je skoro sedm a mně je jasné, že až na konec smyčky trailu k Bělečku nedojedu. Pak by mě čekal dlouhý návrat domů. Nechám si to na příště.

Na druhém břehu pěšina pokračuje podobnou filozofií - kličkuji tady jako zajíc po kořenech a mezi stromy. Občas jsou krátké zatáčky nasekané tak rychle za sebou, že je nestačím sledovat. Trať mě vede zpět k potoku Šanovec, kde se zklidňuje - ale to zase jen díky tomu, že se tu nabízí varianta buď jet právě ten pohodový flow přímo podél potoka, nebo se drát na vysoký břeh a pak vrhat dolů z nerůznějších překážek a skoků. Tady se tvůrci opravdu vyřádili.

Pod stejným mostem podjíždím silnici 298 a dokončuji poslední část trailu. Tady je to už zase úplně v pohodě; normální lesní pěšina a pak dvoukolejná lesní cesta mě přivádí na šotolinu poblíž hájovny, tedy do místa, kde jsem odpoledně do trailu najížděl. Na chvíli se tu zastavuji a ještě si v duchu přehrávám zajímavá místa z nového zážitku, než nasednu a nejkratší cestou zamířím domů.

Asi je to ostuda, že jsem tento trail, navíc tak blízko Hradce Králové, objevil až dnes - já milovník přírodních singltreků. Tvůrcům moc děkuji. Po 20 letech jízdy ve známých lesích jsem se dnes vrátil k pocitu, jaké to bylo, když jsem to tu tenkrát objevoval pro bike. A na tomhle trailu jsem si tu připadal jako v bajkerském ráji.