Do kopců u Týniště

Chceme s kamarádem z Týniště vyrazit na odpolední bike a tak koukám do mapy, co projet. "Ale tady přece bývala turistická značka, ne?", vzpomínám nad mapou jednoho ze starších okruhů, který jsme tu kdysi jeli. Vím, že jsme tyto polní cesty projížděli, ale dnes jsou neznačené. Pohled do archivu našich bajkových akcí mi dává za pravdu - zahrnu do dnešní vyjížďky i tento úsek.

Od nádraží v Týništi n. O. jedeme na východ do lesa. Jak Honza správně podotknul - čtyři uši slyší víc než dvě a zvláště pokud se jedná o dohalení pazvuků vycházejících z kola. V tomto případě šlo o kovové cvakání při přejezdu nerovností na úplně novém bajku. Šel jsem po vícekolečku a bylo to ono. OK, závada odhalena a Honza má pro svého dvorního servismana prácičku.

Vjeli jsme do lesa, kde jsem se nechal Honzou zmást a jeli jsme nahoru lesem špatnou cestou, ale nějak jsme to nakonec prokličkovali a dostali se na výjezd na Lipiny. Přes louku podél lesa a před vsí zkoušíme novou odbočku, která mě trkla při předchozím studiu mapy, takže jsme vyjeli trochu výš ve vesnici. Ten zámek je úplně opuštěný, už žádný pes, který tu na mě před lety vyběhnul. Opuštěná a neudržovaná je i alej starých stromů směřující ke stoupání k Nové Vsi. Oba ho známe, takže správně rozvrhujeme síly na dlouhý kopec.

Nahoře si ujasňujeme další plán. Jedeme na Vyhnanice, které projíždíme téměř jižním směrem k lesu. Na konci vesnice vpravo do lesa a po chvíli nahoru po dost neznatelné cestě. Ale nakonec jsme se napojili na tu, která vedla po horním okraji lesa (na konci vesnice vlevo podél lesa).

Občas je v kolejích opravdu slušné bahno a ne vždy se tomu dá vyhnout. Jednou se blátivý úsek objevil nečekaně a přes celou šířku lesní cesty, že jsme ho museli projet. Zahrabalo mi tam zadní kolo, ale projel jsem, stejně jako Honza. Akorát se kolem linul zápach hnijící bažiny. Z lesa jsme vyjeli asi 600 m pod Ježkovicemi.

Tady jsme vůbec neměli být - z této rokle to tlačíme nahoru

Pak nejedeme rovně na Ostašovice, jak mám najeto a dnes naplánováno. Na Honzův pokyn sjíždíme dolů přes silnici a za ní mě vede na odbočku vlevo, která ani není v mapě. Jenže cesta končí a my jsme na okraji lesní rokle. Dole je náznak nějaké cesty. Sjíždíme na ní, ale vedla by nás někam, kam nechceme. Tak jsme to z rokle vytlačili a našli cestu, po které jsme se dostali na okraj lesa pod Ostašovicemi.

Tady už zase vedu já Honzu k odbočce. Rychlý sjezd, levá ostrá zatáčka, já ve vnější koleji a přede mnou dlouhá bažina, které se pro blízké stromy nedá vyhnout. Končím v řídkém bahýnku skoro až po náby. Honza se mi směje, jak prý to pěkně bublá. Slezl jsem na okraj kaluže a skoro mi nejde vyndat kolo. Je úplně obalené, jako namočené v hnědé barvě, která však není cítit po syntetice, ale po hnilobě. Chvíli jedu pomalu, aby to na mě všude nestříkalo, ale právě tady začíná ten hezký rychlý úsek, takže to pak stejně pouštím. Budu jako dobytek!

Vyjíždíme z lesa a rychlým klesáním po polňačce na cestu Hoděčín - Rašovice. Na Vrchu se na chvíli zastavujeme na pití a pozorujeme model letadla létajícího nad polem. Odbočujeme vlevo po polní cestě, kde se před lesem na Malém Chlumu dáváme vpravo na zelenou značku. Po ní sjíždíme dolů do Rašovic a dále do lesa. Značku opouštíme až před Týništěm, když jedeme podél náhonu do města na závěrečné pivo.