Okruh Karpacz - Maly Staw

Na prodloužený víkend spojený s podzimními prázdninami jsme vyrazili k našim severním sousedům, abychom poznali Krkonoše také trochu z jiné perspektivy. Tolik let známý pohled na Sněžku z jihu jsme vyměnili za pohled ze severu a našli si ubytování v horském středisku Karpacz. Naplánovali jsme si tady výlet k Velkému a Malému stawu a ochutnali skvělé místní speciality!

Karpacz nás překvapil svoji rozlehlostí a obrovským počtem hotelů od malých až po gigantické komplexy. Škodovácká navigace zklamala na plné čáře, když v ní nelze zadat místní ulice, natož popisná čísla. Pro ní existuje Karpacz jen jako jeden cíl bez bližších podrobností. Naštěstí nás zachránila oblíbená aplikace Mapy.cz a spolehlivě nás přivedla k apartmánu.

Za krásného a slunečného rána se vydáváme západním cípem města do prudkého stoupání. Když už jsme v Karpaczi, nesmíme vynechat jednu ze zdejších zajímavostí - kostel Wang. Vzpomínám na jeden výlet do Krkonoš možná před více než dvaceti lety, kdy jsme se někde pod Sněžkou dali do hovoru se starým pánem z Polska, který nám o něm vyprávěl, že až tu někdy budeme, ať se tam jdeme podívat. V té době tu určitě nestálo tolik obrovských hotelových komplexů a nestavěly se další, jako je tomu dnes.

Jenom ke kostelu Wang jsme nastoupali 150 výškových metrů. Jedná se o jedinečný dřevěný kostel obehnaný kamennou zídkou a obklopený malým hřbitovem. Původně byl postaven v norském městě Vang kolem roku 1200. V 19. století byl kostel demontován a zakoupen pruským králem Friedrichem Vilémem IV., který jej nechal v roce 1842 znovu postavit v Karpaczi, kde byla následně přistavěna kamenná věž. Kostel je známý svým bohatým zdobením a dřevěnou konstrukcí s využitím tradičních norských technik bez použití hřebíků. Z ochozu kolem zdi je také hezký pohled dolů do údolí a polského podkrkonoší.

Od kostela stoupáme přímo vzhůru do lesa po dlouhé dlážděné cestě značené modrou turistickou značkou. Spolu s námi tu stoupají snad stovky dalších lidí. Před zbytky základů bývalé chaty na Starej Polanie a křižovatce několika turistických cest se nám otvírají krásné, ale kvůli inverzi omezené výhledy na sever do vnitrozemí Polska, ale také na pohraniční hory a Sněžku. Tady u malé dřevěné boudy také platíme vstupné do národního parku.

Pokračujeme ve stoupání, opět lesem, jen tentokrát opouštíme dlážděnou cestu a jdeme po zelené značce přímo do kopce. Drtivá většina lidí zvolila nejkratší cestu k chatě Samotnia a proto už tudy nejdou žádné davy, což je mnohem příjemnější. Co je však dost nepříjemné a co pozorujeme celý náš pobyt na polské straně je velké množství odpadků v přírodě. I u nás se dost často kolem turistických cest povalují papírové kapesníky, ale tady k tomu přibývají plastové láhve, papíry od sušenek a dokonce plechovky.

Zhruba ve výšce 1250 až 1300 metrů, když se les změnil v kleč, se nám zase otevřely výhledy do okolí. Pod sebou vidíme nad lesem vystupovat výraznou skupinku skal Pielgrzimy, v dálce pak velkou vodní plochu nádrže Sosnówka. Odsud je také vidět, v jak malebném a členitém údolí leží Karpacz, jen je na náš vkus už moc zastavěný.

Zdolali jsme poslední metry stoupání a vyhlížíme, když už se nám konečně otevře pohled na Velky staw, kolem kterého se turistická cesta stáčí k východu. Dostali jsme se totiž na jakýsi útes, který ze severu uzavírá jezero vysokou stěnou. Po jejím okraji nyní jdeme a díváme se přímo dolů na hladinu. Míjíme další místo, kde dříve stávala horská bouda; tato nesla jméno prince Jindřicha. Cesta dál pokračuje po okraji náhorní plošiny a my přes údolí ve tvaru U, sklánějícímu se k Malému Stawu, sledujeme její pokračování.

Na odbočce žluté značky mířící k Labské boudě jsme se na chvíli zamysleli, jestli si na oběd nezajdeme tam. Mají tam výbornou čočkovku a křupavé velké rohlíky, jak vzpomínáme na naši poslední návštěvu. Ale teď jsme se vydali do Polska, abychom ho poznali i s jídlem. Pokračujeme tedy opět po dlouhé dlážděné cestě velkým obloukem dolů nejprve k chatě Strzecha Akademicka a kolem ní dál k chatě Samotnia, stojící přímo u Malého Stawu. Těšíme se na jídlo a odpočinek v krásném místě u vody.

Je tu opravdu živo. Nejprve se jdeme podívat dolů k vodě. Rádi bychom si tam udělali nějakou společnou fotku, ale k mému překvapení je dřevěný chodník vedoucí kolem jezera obehnán zábradlím a už se nedá jít k vodě jako kdysi. Přesto i za zábradlím vidíme spoustu odpadků. Vracíme se a vstupujeme do chaty. Trvá nám chvíli, než se zorientujeme v nabídce, ale stejně si pak vybíráme očima u výdejního pultu. Děti nemají odvahu nic vyzkoušet a skončily u řízku s hranolkami (kotlet chabowy i frytky), ale nám se zalíbilo jídlo, kde bylo hodně zelí a nejaké maso (bygos) a také lokální polévka (źurek). Dali jsme si od každého jednu porci, abychom ochutbali oboje. A oboje nás naprosto nadchlo. Bylo to výborné! Přesně to jídlo, které vás uspokojí během celodenního výletu a ještě si skvěle pochutnáte.

Od Malého Stawu sestupujeme po modré značce podél říčky Lomnica vytékající z jezera. Opět se noříme do lesa, ze kterého vystupujeme až na palouku s křížením turistických cest, kde se na chvíli napojujeme na úsek, který jsme tu stoupali. Pod paloukem totiž odbočujeme vpravo na zelenou značku změt do nedalekého Karpacze. Alespoň pro nás nedalekého, protože bydlíme na jeho západním okraji.