Kolem masivu Federa

Z našeho útulného ubytování v Cortině se směrem k jihu díváme na krásný zubatý hřeben masivu Federa. Dnes máme v plánu tam vyrazit. Přemýšleli jsme o variantě to hodně zkrátit a jít pouze k jezeru Federa, ale nakonec jsme si dali celý původně naplánovaný okruh. A udělali jsme dobře - výhledy byly úžasné.

Máme štěstí a našli jsme jedno z posledních míst na parkování blízko začátku turistické cesty. Začínáme přechodem přes dva potoky a mírně stoupáme. Hned na úvod nás čekalo zpestření díky přechodu přes dva potoky, následované nenáročným stoupáním. Cesta nás vedla přes malý most a poté po pěšině, která se na jednom místě vyšvihla vysoko nad řeku, kde pod námi hučela voda v hluboké průrvě, po jejímž bezprostředním okraji jdeme.

Od rozcestníku Cason de Formin až do sedla Forcella de Formin nám stoupání přišlo nekonečné, přestože šlo jen o nějakých 600 výškových metrů. Charakter krajiny se tu dramaticky mění. Nejprve jdeme lesem, pak porost řídne a mezi stromy se často objevují bílé balvany nejrůznějších velikostí, až postupně přicházíme do čistě skalnaté pasáže. To už vidíme až nahoru do sedla, kde se mihotají drobné postavy. Další malé postavy jsou zřetelně vidět proti obloze na okraji výběžku Ponta Lastoi de Formin. Kdyby to nebylo tak daleko, hned bych se tam vydal. Musí tam být úžasný výhled!

Výhled přes údolí na Tofanu

Za zády se nám postupně vynořuje překrásný pohled na Tofanu, částečně také na Cinque Torri a také Averau. My už ale upřeně hledíme jen k sedlu. Pod sedlem jsme narazili na zbytky sněhových polí, která se dětem líbila a poskytla jim trochu zábavy. Konečně jsme v sedle a na chvilku usedáme na vyhřáté kameny k odpočinku.

Za sedlem se před námi otevřel pohled na vzdálený horizont, kde se objevil impozantní zaledněný masiv, podle tvaru jsme poznali, že to musí být Marmolada. Bohužel viditelnost nebyla nejlepší, což trochu kazilo dojem z tohoto výhledu. Došlo i na menší překvapení, když Martinu minul svišť, pravděpodobně vyplašený něčím psem.

Cinque Torri e Lagazuoi

Zde ale zjišťujeme, že cesta nepokračuje přímo vpravo a pak dolů k jezeru, jak jsme očekávali, ale ještě se mírným klesáním táhne kolem před námi vyrůstající skály Forcella Rossa. Teprve za ní se přes další malé sedýlko dostáváme do údolí Val Federa a cesta se poté začala stáčet směrem k jezeru a chatě. Po pravé ruce se nám otevřel úchvatný pohled na masiv Monte Cristallo. Dole pod ním se rozprostírá Cortina d'Ampezzo. Hned vedle nás se k nebi tyčí ikonická věž Becco di Mezzodi, která se objevuje v pozadí snad všch fotek jezera Federa. Nádherné místo k zastavení a vychutnání si výhledu.

Výhled na Cortina d'Ampezzo

Já tu fotím jako o život, až se mi holky ztrácejí někde vpředu. Ačkoli je jezero a později i chata už na dohled, cesta ubíhá pomalu. Po levé ruce míjím masiv Federy rozeklaný mnoha členitými věžemi. Také mě v tomto úseku překvapují dva bajkeři, kteří se vlastními silami perou se stoupáním k Becco di Mezzodi.

Na chatě bohužel nenabízejí nenašli nic lepšího než sendvič a my se přitome těšili na něco lepšího. Nezbylo nic jiného, než si dát vlastní svačinu u jezera, na kterou jsme ale nebyli vůbec vybaveni. Sušenky a skladkosti byly jen opravdu nouzovým řešením. Na druhou stranu jsme si v klidu sedli a užili si chvíle odpočinku přímo u jezera s výhledem na okolní hory.

Becco di Mezzodi

Po odchodu Martina vytvořila svoji verzi fotky s ikonickým jezerem Federa a horou Becco di Mezzodi v pozadí. Za ohybem na konci masivu Federa se nám otevřel hezký výhled na Cortinu a také na Cinque Tori, ale protože se slunce sklánělo právě tímto směrem, nebyl to tak ostrý pohled, jak bychom si přáli. Někde jsem četl radu, že je dobré jít tento okruh obráceně, právě kvůli tomu, jak se slunce během dne točí. Ale z hlediska stoupání mi zase přišel lepší ten směr, který jsme zvolili my.

Lago Federa

Závěr cesty nás čekalo překvapivě prudké klesání v serpentinách k rozcestníku Cason de Formin, kde už jsme dnes jednou byli. Uvědomili jsme si, že jsme během sestupu potkali jen hrstku turistů. To je na Dolimity až neuvěřitelné. Scházíme poslední metry k parkovišti a plánujeme, jak si večer zajdeme do pizzerie a každý si dáme svoji jen pro sebe.