Cyklistický výlet směr Kunětická hora

Rozhodl jsem se pro své kamarády a známé z Hradce, kteří se nevěnují bikingu, uspořádat takovou nenáročnou akci, když jsem si najel cestu na Kunětickou horu přes les, louky a pole. Očekával jsem účast všech těch, kteří se mi chlubili novými koly, ale nakonec se hlavně přidali ti, které jsem ani nečekal. Když se u Carrefouru rozhlížím a hledám známé tváře mezi postávajícími cyklisty, ke svému překvapení nikoho nepoznávám. Pak si v hloučku všimnu ségry a několika dalších známých obličejů jejich známých z Jaroměře, odkud dorazila nejsilnější skupina. Když se otáčím, všímám si Romči, která přijela v naprosté tichosti a po chvíli se objevuje i Martin. Tím my tři, Dáša a Martina zastupujeme Hradečáky a za Trutnováky přijel Vláďa, který jen několik málo minut před srazem v deset přišlapal.

Celá naše početná skupina

Od Carru přejíždíme na druhou stranu silnice a pokračujeme na Nový Hradec, přičemž je dost těžké udržet skupinu pohromadě nejenom kvůli semaforům, ale hlavně díky naprosto různé fyzičce. U Biřičky se napojujeme na žlutě značenou turistickou trasu směrem na Kolibu a už se drncáme lesní pěšinou. Někdo jede v pohodě díky horskému kolu s pružením, jiné se skutečně nepohodlně kodrcají přes kořeny. Ale nikdo neremcá, což je super! :-) Až v lese jsem si uvědomil, že jsem ani všechny nespočítal, tak to napravuji při jedné z krátkých zastávek, zrovna na rozcestí s červenou značkou. Šlape nás třináct a malý Lukáš se veze. Takže celkem 14 lidí tvoří docela slušnou skupinu. Odsud jedeme chvíli rychlým sjezdem po červené, přejíždíme silnici a pokračujeme už po neznačené lesní cestě, která se asi po půl kilometru vynořuje z lesa a my se dáváme vpravo po jeho okraji. V dálce už na jihu vidíme siluetu Kuňky, což teprve teď dodalo všem přesvědčení, že tam opravdu jedeme. Nemáme žádné pevně stanovené pořadí a tak ten, kdo jede v čele, vždy zastavuje v místě, když už neví kudy. Jen Radek pořád vymrzuje, že by chtěl jet po asfaltu a nejlépe mít při cestě hospodu každých 500 m.

První terén po výjezdu z Hradce


Asfalt opravdu nebude!


No comment


Martina šlapala za dva

Vzorná spolupráce přichází v místě, kde musíme po úzkém betonovém přepadu překonat potok Hradečník, když si pomáháme s koly. To už máme Kuňku opravdu na dosah, dělí nás od ní ještě Labe, které překonáváme po mostě u Němčic. Tam se čelo pelotonu nezadržitelně rozjíždí a po asfaltu míří přímo ke kopci. Ale to by byla škoda, aby se okradli o poslední kilometry krásného a na auta klidného terénu, říkám si a voláme je zpět. Po polní cestě přijíždíme do malého lesíka s chatkami, který je protkán spletí cestiček. Jel jsem tudy asi třikrát a nikdy jsem nenašel přímou cestu, vždy jsem tady bloudil. Minule jsem dokonce odbočil tak špatně, že jsem dojel na slepou cestu, která končila přímo u Labe. Je mi jasné, že ani dnes nenajdu cestu pod Kuňku napoprvé a opatrně na to připravuji ostatní. A tak se klikatíme sem a tam, vlevo, vpravo. Musím se fakt smát, když jsem čelo opět zastavil, že se vydali špatným směrem, ale pak jsme na to samé místo znovu přijeli, jen to bylo o něco delší. Ale nakonec chytám ten správný směr, vyjíždíme z lesa a přímo před námi je jediná cesta směřující k patě hory.

Po příjezdu k hospodě parkujeme kola kde se dá a jdeme na terasu. Je nás ale tolik, že si musíme sednout ke dvěma stolům. Nálada je skvělá stejně jako počasí a tak jsme dobře obrněni proti neochotným a pomalým servírkám s kyselým výrazem. Někdo si dává jen lehký obídek, jiný si dopřává až tři chody. Takže pak musíme ještě hodnou chvíli odpočívat, než se vydáme v sedle na vrchol, kde nás na hradním nádvoří vítá už řádně rozpitá jaroměřská skupina. Přemýšlíme, kde se hromadně vyfotit, až si žádáme o dovolení vstoupit na jeviště, které tu je pro nějaké představení.

Hlavně kvůli tomu jídlu jsme sem přijeli!

Když jsme se všichni už dost pokochali, pobavili, odpočinuli si a hlavně, když se vyprázdnila láhev likéru, který měla Líba v batohu, rozhodujeme se pro návrat. Já, Vláďa, Martin a Michal si jedem užít takový malý technický sjezdík, který Kuňka nabízí na své východní stráni. Vede tam takový pěkný a prudký single track nejprve mezi kameny a pak v lesíku. Dole se připojujeme ke zbytku, ještě se pro kontrolu počítáme a teď už po silnici šlapeme společně až do Dříteče. Tady se naše proterénová skupina odpojuje, abychom se vrátili opět na prašné cesty a stejnou cestou, kterou jsme přijeli sem, se vrátili. Ostatní pokračují po asfaltu, protože je čeká z Hradce ještě dalších 20 km navíc do Jaroměře.

stručný popis trasy a gps