Podnikli jsme parádní vyjížďku s cílem pod rozhlednou Vrbice. Po deštích byl terén dost zajímavý. Brod přes Orlici jsme tentokrát kvůli zvýšené hladině řeky vynechali, ale vodu jsme si i tak dosyta užili na podmáčených lukách podél řeky. Pár deci jsme si dokonce odvezli v tretrách.

Bylo to takové velmi spontánní a rychlé rozhodnutí, kam se vydáme dnes odpoledne na bajk. Tak nějak jsme už předem tušili, že to bude někam do podhůří na východ od Týniště, protože jsme o tom už párkrát mluvili. "Tak co, kam? Někam k Vrbici?", zeptal se mě Honza, já souhlasil a jen jsme si trochu doladili některé úseky v detailu. Jeden zůstal s otazníkem, rozhodneme ho až tam přijedeme. Přikládám mapu, jak jsme celou trasu absolvovali.

Vyrážíme směr Světlá a Borohrádek vedeni červenou značkou. Kousek za administrativní budovou pískovny ve Světlé odbočujeme vpravo (ještě po značce) a pak vlevo nahoru do lesa (tady už značená cesta není). Minule mi tuto cestu ukazál Honza, dnes ji jen jedeme v opačném směru. Minule to odsýpalo, tak jsem očekával nějaké větší stoupání, ale celkem to jelo i v tomto směru. Přejeli jsme silnici Čestice-Borohrádek a po projetí lesa na konci u Šachova to vzali vlevo a vpravo, abychom vyjeli na polní u Zdelova.

Ve Zdelově přejíždíme hráz rybníka a hned za ní míříme mezi ploty na polní cestu. Pes u jednoho z posledních domů nezklamal a zuřivě na nás zaštěkal. Za Zdelovem využijeme lesní cestu s cyklotrasou 4359. Letošní sezóna je naprosto skvělá v tom, že nikde - ani v borových lesích - není sucho a jede se příjemným klimatem. Akorát za jednou zatáčkou musím Honzovi vytknout fakt, že vždy když s ním vyrazím, někde se totálně zablátím. A to se stalo i tady, když se v mé koleji nečekaně objevila bahnitá kaluž. Kusy bláta přistály na rámu, na nohách a něco samozřejmě i na zadku. Ale správný bajker má právě takhle vypadat.

Les končí u chatkové osady a my pokračujeme rovně do Kozoder a dále do Svídnice. Tady přichází ono osudné rozhodnutí: jet či nejet terénním stoupáním podél Vrbického potoka? Nebo raději zvolit snadnější (ale velmi nudnou) trasu po asfaltové silnici mezi poli? Honza vytahuje doping - prý jen obyčejný hroznový cukr. Takže to vypadá, že jedeme terénem. Abych mu stačil, budu si muset šlehnout něco silnějšího. Vytáhnul jsem magnézium, zařehtal a jeli jsme.

Vypadá to jako pohodová cesta, ale jde o poměrně slušné stoupání úvozem plným komárů na vrchol Kastel, kde stojí rozhledna.

Projeli jsme Svídnici a odbočili vlevo. Za sebou jsme zanechali poslední domy a vjeli do ponuré až strašidelné rokliny se zvukovou kulisou motorové pily. Tento úsek jsem dřívě už jel a pamatuji si tu strašný nepořádek v podobě naplavených větví a drobného kamení. Po nedávných silných deštích je teď pěšina vymletá až na opukový podklad, po kterém se jede dobře. Trochu výše se objevuje hluboký podélný rygol, ve kterém bychom zmizeli po více než půlku kol; také dílo vody. Jedu nahoru a v pravidelném rytmu šlapu. Chci Honzovi udělat fotku, ale jen se zastavím, jsem terčem útočících krvežíznivých komárů. Rychlá fotka a raději šlapeme bez další zastávky dál. Za lesem se nám otevřel pohled na rozhlednu Vrbice.

Na Vrbici jsme si ve stánku pod rozhlednou dali párek a malé pivo. Přemýšlíme kudy dál a tak navrhuji sjezd, který jsme kdysi šli nahoru v rámci jednoho rodinného výletu. Je to po modré značce dolů do Doudleb. Nejprve terénní úsek spojující klesající silnici, na kterém rychle ztrácíme 30 výškových metrů. Pak přes louku a vpravo na silnici. Jenže tady se nám někde modrá ztrácí a tak lovím v paměti a brzy poznávám úsek další louky, kudy jsme tehdy šli pěšky. U lesa se pod větvemi ukrývá modrá značka. Ze silnice jsme ji nemohli vidět.

Úzkým průlezem mezi hustým porostem vjíždíme do šera lesní pěšiny, která je ale taky pěkně zarostlá. Tak, že lokty doslova rozrážíme větvě keřů a stromů. Pár kliček a je tu klesající úsek po kořenech. Voda to tu taky proměnila a kořeny řádně obnažila. Celopéro si tu užívá, stejně tak já s Honzou. Krátký úsek je za námi a my jsme opět z lesa venku a pod námi vidíme Doudleby. Dojíždíme až na Švermovu ulici. Z rozhledny jsme klesli o nějakých 150 metrů.

V Doudlebách zatáčíme před řekou vlevo a po břehu jedeme po proudu Orlice nejprve Švermovou ulicí, která přechází v krásnou polňačku. Zleva se připojuje žlutá značka. Před Kostelcem u lávky u jezu značku necháváme být a jedeme vlevo a po chvíli jsme na cestě s cyklostezkou 4312. Po mostu přes Orlici a zase vlevo na chvíli na cyklostezku do Častolovic. Objeli jsme zámecký park a v pravotočivé zatáčce Honzovi ukazuji, že budeme pokračovat rovně do polní cesty. Hozna zmiňuje nějakou zvýšenou hladinu řeky, ale v zápalu dnešní skvělé a rychlé jízdy nechápu jak to s tím souvisí. Pochopil jsem v zápětí.

Zaplavené louky u Častolovic, kde jsme si nabrali i do bot.

Kola se boří do nějak nezvykle měkké louky a dokonce se ozývá mlaskavý zvuk. Před námi se v kolejích objevuje stojící voda, ale nebojíme se (nebo se nám nechce vracet?) a jdeme do toho. Pláště se ztrácí pod hladinou velkých kaluží a také dost hlubokých, jak zjišťujeme, když nám začíná téct i do bot. Prostě vody jsme si tady užili dost.

Do Čestic jsme se svězli po cyklostezce. Tam podjíždíme silnici 11, za přejezdem vlevo a přes lesík k betonárce. Pak už po zelené dojíždíme do Týniště. Mokro v botách, mokro na zadku, páchnoucí bláto všude, špinavé kolo špatně řadí, ale oba jsme s dnešním švihem spokojeni.