Dost dobrá bajkovačka na Rýchlebských stezkách

O prázdninách jsme byli s partou kámošů v Jizerkách na singlech pod Smrkem. Já byl unešenej, ale Jirka pořád říkal, "Tos nebyl na Rýchlebkách." Si říkám, je snad něco lepšího, než tohle? Jo, je. Rýchlebky!

Tak dneska 15.9. přišel ten den, kdy jsme se nějak domluvili a vyrazili autem přes Polsko, právě na Rychlebské Stezky. Já a Jirka. PO 2hodinách a 30 minutách jsme konečně dorazili na parkoviště blízko stezek. Vyndáváme biky, slíkáme kalhoty a ukazujeme tady lidem veřejně naše brutálně bílé svítící, ale sakra vymakané zadky. Hned na ně taháme elasťáčky, dresík, posilníme se ještě pár domácíma houstičkami, pak blembák na řepu, rukavičky a vyrážíme.

Po asi kiláčku dojíždíme do centra stezek a koukáme, že se dá parkovat přímo tady. Proč tedy parkujeme někde u autobusové zastávky? Jirko?? Jsi tady podruhé a nevíš??? No nic, zastavujeme a Jirka jde pro pásky za 50,- pro podporu právě téhle bikové nádhery v místních lesích. Borec v infu žasne, že někdo sám od sebe jde a dobrovolně platí. Má radost a chválí nás. A stejně tak jsme spokojený i my z dobrého pocitu

Pokračujeme dál. Tady si dáme pár klopenek na zahřátí a jednu houpačku a hurá do kopce. Během necelého kiláčku najíždíme na první trail do kopce. Jirka říká "Tohle si dáme dneska ještě asi 3x." Pfff. Levá, pravá a takhle to chvilku jde. Najednou najíždíme do brodu, který nás příjmeně ochladí, a pouštíme se do prvního trailu hore Dr. Wiessnera. Už tady to je paráda, lávky, kameny, prostě úžasný a to jedeme do kopce.

Míjíme sympatickou, něco jako vjetmanku, nebo asiatku, kdo ví. Krásně a s úsměvem řekla dobrý den. Vedle ní postarší mužík se stejnýma šikmoučkýma očkama a kamerou v ruce. Jsme v záběru! Jsme nahoře. První rozcestí a koukáme do mapy. Kudy dál? Do trailu, který se nazývá Tajemný. Byla potřeba technika. Sem tam vysoký kámen, který po sjezdu z něj zapíchl vidli až na doraz. Jinak moc pekný a hravý.

Najíždíme na Trail Biskupský, který je pro mě strašný. Kořeny, jenom to drncá a je to nuda. Potom se konečně dostáváme na trail, který je pojmenován Velryba. Nahoru a dolu, rychle, pak prudká brzda. Jedem kousek za sebou a najednou Jirka zmizel dole. Najíždím na lávku, kde jsem ho ještě viděl, a jdu prudce na brzdy. A stojím. Mam v očích hrůzu. Asi 3 – 4 metry dlouhý, hodně prudký a hlavně kluzký kámen. Jirka křičí dole,"To dáš!" Tak jsem couvl a vrhnul se do toho. Yeááh. Adrenalin vystoupal, žaludek se zvedl, prostě užasný! Otáčím se a šplhám nahoru. V tretrách to je docela o život, takhle horolezčit. Jsem tam a Jirka mě dole točí. Vžůůům a jsem opět dole. Vyměňujeme si role, jdu točit Jirku.

V tom dole u cesty zastavuje auto a křičí na nás provozovatel infa, "Héj, kluci, počkejte." Uf, uf "… já jsem rád, že tady někdo je." A za ním běží ten chlapík s šikmejma očkama a kamerou. InfáčMan říká: "Tady pan Korejec točí nějaký dokument. Může si vás natočit?" "No jasně!!!!" Tak Jířa bude podruhé v záběru a teď už víme, že bude hvězda v Korejské TV.

Pokračumeme někam dolu a stojíme. Debatujeme, jestli to dáme znovu do kopců, na vršek, nebo tady do nějakých sjezdů? První rozhodnutí bylo, že jedeme hned do stoupáku, abychom pak nemuseli šlapat znovu od nuly. Ale nakonec se shodujeme, že dáme ty sjezdy. A bylo to sakra dobré rozhodnutí. Už po pár metrech letíme, skáčeme a ulevujeme si v podobě úžasu. Opravdu skoro orgáč. Jirka prohodil hlášku, že se.. maggy z toho.

Jsme zas i unfa a zjisťujeme, jaký mají pivko. Žádný. Tak sjedeme dolu k bus zastávce, tam je hospoda. Bohužel otevřená od 15h. Hned vedle je cukrárna, na cedulce mají nápis PIVO, kofola apod. Jdu dovnitř a říkám, jaké máte pivko? Paní povídá. Tady Birrela v plechu a Holbu v plechu. Á copak tu nemaj točený, nebo hospodu, která je otevřená? Je 13h. Minutu od nás je další hospůdka, druhé info Bike Centrum. Jaké máte pivko? To a to a to. Hurá. Mezitím slečna říká, "Já jsem tak ráda, že nechcete kafe, já totiž zavirám." Cože??? Ale jedno nám prý natočí. Sedáme ven a vychutnáváme HOLBU Šeráka. Jirka k tomu baští suchý rohlík, koupený v Coopu. Původně tam šel pro banán. Ten ale neměli, tak vzal rohlík. Borec. Dopito a dojedeno.

Jedem znovu úvodní krpálek. Je to takový nástupák na všechny ty super cestičky. Po půlhodince je vyšplháno a jedeme na tolik Jirkou vychvalovaný SUPER FLOW TRAIL. Nekecal. Jeli jsme to dolu, stejne jako kopec nahoru. Klopenky, kde brousíte skoro hlavou o trail, skoky, zatáčky, padák dolu apod. To nejde popsat, jak to bylo úžasný. Místama jsme jeli i kari kořením. No, vy se teď asi tlemíte, ale ta barva toho písečku v zatáčkách, fakt jak kari. Bylo to tak neuvěřitelně krásný, rychlý a adrenalinový, že jsme se dole, uplně dole po dojetí FLOUWA dohodli, že vystoupáme ten krpál do třetice a dáme si tuhle mega nádheru podruhé.

Mezi tím, jak pomalu šlapeme, vyčerpáním padáme skoro z lávek dolu, ale nakonec dojedem skoro nahoru. V tom Jirka říká, "Hele… dáme ještě ten WALES? No… to je ještě do kopce a pak… je to černě značený." Tady je brutální zelená, tak jak asi bude vypadat černá? To dáme, nejsme žádný béčka říká Jirka. Hm, ok …. Tak další km nahoru navíc. Už tohle byl zážitek navíc a kašpar jen tak tak stačil. Hodil by se pastorek navíc. Konečně vrchol. Tady se připravují „motorkáři“ bikeři s předním zdvihem půl metru a zadek 130, helmy na motokros apod. Začínám mít strach. Jedeme a za chvilku jdeme. Nejde to sjet ani vyjet. Motorky nas dohání, tak se uhejbáme a tleskáme. Fakt jim to šlo.

Tak zas chvilku jedeme, Jirka jede malinko vic, ja jdu pěšky. Konečně dole a vidíme bránu na vjezd do našeho, tolik očekávaného FLOUWA. Dnes podruhé. Už si to dáváme vic na hraně, víme do čeho jdeme a fakt to stojí za to. Každej, kdo si jen trochu rád hraje s bikem v lese apod, by se tady těžce vyřádil. Nic těžkýho. Rychlé a neskutečně hravé. A hlavně to kari, to je zážitek v tom jet.

Je po všem, jsme dole. Asfaltem sjedem k autu, do něj mrskneme kola a jdem na pivo. Teda jen Jirka, ja kofolu. Najednou venku začíná pršet. Krásně jsme to stihli. Najeli jsme 55 km po trailech, které jsou nej v republice! Doporučuji všem! Počasí nám vyšlo, celou dobu polojasno, až oblačno a kolem 18 – 20 stupínků… deštík přišel, jak jsme již napsal, až na závěr.

Pro Vláďu a Frantu – koukejte co mají Rýchlebky. A já ji už mám! (Turistickou známku)