Jerry naplánoval  třídenní bikovou akci v Jizerských horách s jedním dnem ježdění po Singltreku pod Smrkem, která hned vyvolala velký zájem. Ten kluk to dával dohromady už před více než měsícem a přesto dokázal trefit úplně ideální počasí s takovou předpovědí, kterou neumí ani profesionální meteorologové. Po týdnech úporných veder atakujících 40°C je totiž polojasno a krásných 25°C.

Spadneš-li na singltreku, co nejrychleji se i s kolem odplaz ze stezky stranou!

Nejhorší je samotný příjezd do Nového Města pod Smrkem. Poslechl jsem navigaci a jel přes Souš, ale to byla hrůza. Sice krásná krajina, ale několikrát stojím kvůli opravám silnice nebo se ploužím v nekonečných serpentynách za pomalým autem. Zpět jedu přes Liberec. Je to delší, ale mnohem lepší cesta.

Po půl desáté se zdravím s tvářemi, které jsem už dlouho neviděl. Takhle velkou společnou akci jsme snad dali někdy před 3 roky při výjezdu na Luční boudu. Z původních zájemců tu chybí jen Franta. Škoda. Těšil jsem se na jeho vtípky i morální povzbuzení. Z nás šesti, co jsme se dnes sešli na parkovišti, tu zatím bikoval pouze Jirka. Okukuji Duchařinu Jerryho a Jirky. U Jerryho jsem něco takového čekal, ale Jirka - a sám to přiznává - si po letech udělal zaslouženou radost. Jirka totiž umí. Jezdí dravě, hravě a umí i létat. Je to biker duší i tělem, a tak ani nemohl volit jinou značku pro svého nového fulla. Ghost je vůbec poslední dobou nějak populární - ze šesti ho sedláme hned čtyři.

Jirka nám rozdává vytištěné mapky s barevně vyznačenými kruhy. Červené úseky jsou značeny jako střední obtížnost a černé jako těžké. Smějeme se tomu, ale on už má svoji zkušenost a ví, že se neudržíme všichni pohromadě. Ale ani on, ani já, jsme netušili, jak moc se mi tahle mapka bude hodit.

Jerry připomíná, že si singly budeme projíždět spíš nezávisle a nebudeme na sebe pořád někde čekat. To dá rozum. Ti nejlepší mají najeto i 10× víc než ti nejhorší, takže se velmi rozdílná fyzička někde projeví. Z parkoviště dojíždíme pár metrů k Singltrekcentru, kde zazněl nesmyslný požadavek na společné foto (copak se fakt tak brzy rozjedeme?), a po zelené Nástupní přijíždíme na červený Rapický okruh.

Tak já, milovník singltreků, jedu poprvé po uměle zbudovaném singlu. Provní dojem je spíše negativní. Je to sice krásná pěšina, ale totálně nezajímavá; žádné kořeny, žídné hrboly, žádné kameny a kde je sakra přírodní povrch!? Celý singl je vysypán drobným štěrkem. Tohle by se dalo pohodlně jet i na zcela neodpruženém kole. Ani to ježdění mě extra nebaví, jen kroucení vlevo a vpravo. Po půlce Rapického okruhu jej opouštíme a po lesní asfaltce stoupáme k Měděnci. Tady se scházíme a tvoříme společné foto. Kluci pak nasedli a my se ještě zapovídali s Vláďou. A od té chvíle jsme se už všichni dohromady nepotkali.

Projíždíme černý úsek Okolo Měděnce, pak krátký úsek po červené na opět černý Hejnický hřeben. Musím přiznat, že tady už to je mnohem zajímavější a pestřejší, i co se povrchu týče. Říkám Vláďovi, že se mi to tady začíná opravdu líbit. I na něm, podle jeho úsměvu pod vousy, je vidět, že si to na svém novém biku užívá.

Před koly se objevují lávky, kameny a konečně i přírodní lesní povrch. Singl se neustále kroutí, kličkuje mezi stromy, kde jsou, tak i mezi velkými kameny a přináší zpomalující vracečky. Styl jízdy je tu opravdu úplně odlišný od toho, co jsem doposud na biku poznal: po singlu to jede jakoby samo, jen je potřeba občas šlápnout, protože je pěšina postavena tak, že nikdy nedovolí volnému rozjetí se skopce, ale vždy se najde nějaký uměle vybudovaný prvek, který mě zpomalí, ať jde o různé boule nebo zatáčky. Člověk je tu neustále ve střehu a není chvíle, kdy to prostě nechá jet a povídá si nebo kouká do krajiny.

Na západním cípu Hejnického okruhu se nám nabízí výhled na Lázně Libverda a přes údolí na známý Obří sud s restaurací. Tam se chceme sejít na oběd. Dojíždíme zbytek Hejnického a já si to opravdu moc užívám. Moc jsem toho v poslední době na biku nenajel, protože v tom vedru, co panovalo, se to prostě nedalo. Tak se teprve tady pořádně rozjíždím. Černý úsek měníme za červenou Libverdskou stranu. Singl tu příjemně klesá a Vláďova záda se mi neustále mírně vzdalují.

V rychlém úseku se přede mnou obejvuje smyčka mezi stromy, za kterou mě to nějak rozhodilo. Sekundu s tím bojuji, ale stejně jsem najel do břehu a nedobrovolně opustil bike. A navíc bolestivě. Chvíli ležím na singlu a mám pocit, že nevstanu. Pak mi došlo, že tu asi docela překážím a raději jsem se skoro odplazil stranou a stáhnul k sobě i kolo. Naštěstí hned za mnou nikdo nejel. Několik minut to tu rozdýchávám a pomalu se sbírám ze země. Bolí mě kostrč, trochu rameno a zápěstí. Tak to jsem padal opravdu hodně blbě. Vypadá to, že nemám nic zlomeného, a tak nasedám na bike a připojuji se za skupinku asi čtyř kluků, kteří nejedou až tak rychle. Každé šlápnutí, kdy potřebuji jen trochu zabrat, mě bolestivě tahá v zádech. Ani to posezení není s bolavou kostrčí moc pohodlné. Prásk! Kluk přede mnou to v mírné zatáčce poslal mimo singl. Dojíždím na plácek před lesem, kde už na mě čeká Vláďa. Popisuji mu nedávné zážitky a pak se přesouváme k Obřímu sudu na oběd.

Během oběda, který byl výborný, přišly všechny následky pádu k sobě a mně bylo jasné, že dnes už si všechny úseky singlu neprojedu. Voláme si s Jiřím (ne s Jirkou) a hlásíme si pozice. Trutnovští dravci mu ujeli na polskou část singlů, tak se rozhoduje, co dá sám. Po obědě stoupáme na Ludvíkovský traverz, kde Vláďa pokračuje vpřed naplno a já jen velmi pomalu, tempem, kterým prostě chci jen dojet zpět k Centru a autu. Škoda. Krásný singl svádí k hravé jízdě.

Mezi Ludvíkovským traverzem a Novoměstskou stranou chvíli hledám značení. Hledá ho i jiný biker, který ho nakonec nachází v opačném směru než jedeme a mě jen překvapuje, že mi nález značky hlásí anglicky. Jsem rád, když se po nekonečné pomalé jízdě objevuje druhá část Rapického okruhu a po chvilce jsem zase na Nástupní.

Když jsem se doploužil na parkoviště, už tu jsou téměř všichni. Po chvilce přijíždí Jiří a pak Vláďa (alespoň myslím, že to tak bylo). Sděluji klukům svoji obavu, že tímto pro mě tahle skvělá akce v krásné přírodě a za neskutečně přejícího počasí bohužel končí. Přesouváme se na chatu do Horního Maxova, kde mám věci. Ještě s klukama dávám večeři a přemýšlím, jestli bych se třeba do zítřka nedal do kupy. Ale pak přeci jen odjíždím. Druhý den se vše rozbolelo tak, že jsem byl rád za tohle rozhodnutí.

Na závěr

• Po dnešní zkušenosti bych ke Kodexu dobrého bikera přidal ještě jeden bod: Spadneš-li na singltreku, co nejrychleji se i s kolem odplaz ze stezky stranou.
  
• Celkový verdikt: Chci se sem vrátit! (a to nejenom proto, že jsem do kvůli pádu neprojel celé)