Bikové Broumovsko

Délka: 72 a 35 km

Po dlouhé době jsme s Vláďou zavítali do našeho oblíbeného bikového terénu na Broumovsko. Předcházející dny neustále pršelo, ale předpověď na tento víkend byla opravdu slibná. No vlastně až moc - teploty kolem 28 až 30 °C!

Po sjezdu z Ostaše, který je v pozadí

sobota

Broumovky & Ostaš & Skály

V sobotu jsme se vydali na náš klasický a oblíbený okruh. Projíždíme celým Rožmitálem dolů, stále podél potoka přes louky směrem na polní cestu, která spojuje Šonov a Otovice. V Otovicích míříme po asfaltu přes Martínkovice k Broumovským stěnám. Původně jsme chtěli nahoru vyjet po cyklostezce kolem Koruny, ale dole u rozcestníku jsme se rozhodli pro stoupání po dlážděné staré cestě přímo směrem na Slavný. Byl to dobrý pocit šlapat do kopce v místech, kde cyklisté proti nám kola ze stejného kopce vedli...

Když jsme se napojili na žlutou, vydali jsme se ní směrem, kde jsem tušil Bělý. Chtěli jsme se tam zastavit u známých, ale cesta nás svedla do naprosté divočiny, kde končila a my se museli vrátit. Nakonec jsme tam jeli kousek po Vambeřické cestě, ze které jsme odbočili do lesa a divokým a technickým sjezdem plným bláta, klacků a kořenů jsme sjeli přímo nad Bělý.

Nikdo nebyl doma, tak jsme dali sušenku a pokračovali po polní cestě z Bělého na Slavný, odsud po zelené a pak modré značce do Hlavňova. Tam jsme zastavili v hospůdce Na hrázi, sedli do stínu a poobědvali. Venku tou dobou už bylo pořádné vedro a rybník byl obležen relaxujícími lidmi.

Terén v Suchém dolu

Z Hlavňova jedeme kousek po silnici a asi po 1 km se napojujeme na červenou značku, která nás vede až na vrchol Ostaše. I tady je pěkně živo a hospůdka v obležení. Pro nás se ještě dvě místa našla, a tak se občerstvujeme spoustou tekutin, abychom vydrželi ještě tu cestu, kterou máme před sebou.

Teď nás čeká úsek, na který se docela těšíme a jsme zvědavi, co zvládneme a co ne. Jde o sjezd z Ostaše po červené. Nejprve jsem zaskočen novou pěšinou, která je zde vydlážděna z velkých kamenů. Volám na Vláďu, že to dnes bude hračka, ale zároveň i trochu nuda. Ale náhle dlažba končí a objevují se opět odhalené kořeny, vymletý žlab a velké kameny - celé pěkně mokré. Pereme se s tímto úsekem, ale i tak občas musíme slézt. Pěšina se hodně změnila a na některé "schody" a sjezdy z velkých odhalených šutrů prostě nemáme. Pak se už sjezd mění v pohodovou, ale dnes opravdu hodně bahnitou cestu lesem a loukou.

Jsem moc rád, že jsem nedávno přezul na pořádné pláště (Tioga) a dal dopředu 2,1". Kolo sedí i v takto bahnitém terénu naprosto skvěle! Dokonce i samočistící efekt, o kterém se prodejce zmínil, funguje: pláště jsou relativně čisté, neucpané, ale kolo a já vypadáme jako Jožin z bažin.

Po projetí nejblátivějšího úseku pod Ostašem

Přes Dědov a Javor (stále po červené) přijíždíme k zámku Skály. Dnes se rozhodujeme, že nepojedeme kolem Teplicko-Adršpašských skal, ale míříme nejprve po žluté, pak po modré do Teplic. Tady jsem v jednom sjezdu v lese cvaknul zadní kolo. Po dlouhé době si zkouším opravu a za chvíli už zase šlapeme.

Z Teplic už jedeme po červené do Vernéřovic, Březové a až na křižovatku pod Pasy. V mapě jsme našli cestu lesem, která vede do Křinic, tak na ní po chvilce jízdy po hlavním tahu do Broumova vpravo odbočujeme. Cesta je asfaltová a téměř 40 km/h nám pěkně ubíhá. Ale ne dlouho; asi po kilometru se nám do cesty postavila nějaká brána a oplocení. Nevíme, co tam je, ale vidíme nějakou pěšinu, která oplocení obchází. Dáváme se po ní, ale ta se brzy ztrácí v houští, vysoké trávě, borůvčí a v různých příkopech. Prodíráme se tudy s koly a najdenou zjišťuji, že už Vláďu nevidím. Někde se mi ztratil. Tak pokračuji stále směrem podél plotu a nechce se mi věřit, že je ten objekt tak veliký. Jsem rád, když už celý poškrábaný vidím konec lesa, kde se objevuji na okraji pole. V dálce vpravo vidím Vláďu, který se také z lesa vynořil. Rozhlížím se a vlevo vidím náznak cesty. Volám na Vláďu a oba pokračujeme už po polní cestě a pak šotolinové do Broumova.

Je už skoro večer a tento úsek nás pěkně zdržel. Proto se už asfaltu nepustíme až do Rožmitálu.

nedělě

Ruprechtický špičák

Jako nedělní cíl volíme klasicky Ruprechtický špičák, ale je nás o jednoho víc - přidal se k nám MirekJ. Takže stručně: z Rožmitálu jedeme po modré do Broumova, tam se napojujeme na červenou a přes Spořilov pokračujeme polní a lesní cestou do Ruprechtic.

Ruprechtický špičák a střechy domů v Ruprechticích

Pod nimi opouštíme barvu a stoupáme vesnicí nahoru pod Špičák. Na vrchol je značená žlutá a vede přímo kolmo na vrstevnice nahoru. My odbočujeme vlevo, kudy vedla cesta dříve, ještě než zde postavili vysílač s rozhlednou. Dá se tam pohodlně stoupat a jet ve stínu lesa. Ten dnes opravdu potřebuji. Teplota přesahuje 30°C a ze mě se jen lije. Je to fakt nesnesitelný.

Vláďa s MirkemJ mají hodně najeto a za chvíli mi mizí z dohledu. Ani nevím, s jakým zpožděním za nimi přicházím na vrchol, ale asi s dost velkým. Vedro a kopec mně tentokrát daly opravdu dost zabrat. Kluci jdou na rozhlednu, pak jedno vrcholové foto a jedeme dál.

Sjíždíme po hraniční pěšině, která je značena polskou turistickou zelenou. Byl jsem tu asi před měsícem, takže si cestu dobře pamatuji. Je tu dost popadaných stromů, kterým se musíme vyhýbat nebo je při sjezdu přejíždět.

Po sjezdu se už držíme české modré značky, která vede převážně podél hranice společně se zelenou, ale občas zabočí do lesa do "vnitrozemí". Ty odbočky se někdy musejí docela hlídat. Jejich předností je to, že obvykle přinášejí daleko zajímavější technické pasáže, než jet jenom po hraniční pěšině.

Terén na modré značce

Takhle se musíme potýkat se známým úsekem, kde po malém sjezdu následuje kličkování v blátě mezi spadlým stromem a kameny a náhlé stoupání pěšinou, která se nestačila pořádně do svahu zakousnout, takže to na ní pořádně ujíždí. Další podobnou lahůdkou, která přichází po další odbočce, kterou jsem minule úplně minul, je úzká pěšina, převážně do mírného kopce, která vede mezi stromky a nabízí nepřebernou a po chvíli už nekonečnou škálu kořenů různých velikostí, vystouplostí a průměrů. Tady je to opravdu vyčerpávající, ale na druhé straně se tu biker opravdu nenudí.

Na hraniční pěšině

Když už přijíždíme nad Janovičky, víme, že budeme brzy doma. Ještě asi dvě až tři stoupání, pak je tu historický hraniční Třípanský kámen a po chvilce přijde odměna za celodenní dřinu - asi 4 km, velmi rychlý sjezd lesem a v závěru přes louky do Rožmitálu. A opravdu, ani ne za 10 minut už brzdíme u chalupy.