Tři jezera Solné komory na kole

Letošní dovolená v Alpách si neklade za cíl výstup na nějaký vrchol nebo dravé bajkové výšvihy. Jedeme sem s malými dětmi a tak tomu musíme přizpůsobit i náš program. Přesto jsme si užili tři pěkné vyjížďky v nádherné krajině jezer a hor v oblasti Dachsteinu, během kterých jsme se projeli okolo Hallstattského jezera, vystoupali si údolím k Bad Ausee a k jezerům Gosausee.

Zvětšit mapu

14. července

Okolo Hallstätter See

Dobrovolně jsem si za kolo zapřáhl dětský vozík a vydali jsme se na cestu. Z Obertraunu jedeme po cyklostezce nalepené podél silnice do Hallstattu. Jenže musíme zastavit hned na prvním parkovišti, protože Martině příšerně píská přední kotouč. Myslel jsem, že to bude na rychlé správné usazení předního kola, ale zjistil jsem, že se nechce vracet jeden pístek. Posíláme Mirka s Blankou a dětmi, ať jedou napřed. Martina zatím vyráží na mém kole uspat Markétku a já se snažím rozchodit pístek. Nakonec se to v rámci možností podařilo a pískání je téměř odstraněno.

Hallstatt přes hladinu jezera Hallstätter See

Přijíždíme do Lahnu, kde zastavujeme na malému parkovišti. Je odsud krásný výhled na domy v Hallstattu, které jsou na sobě nahusto namačkány. Rychle jedno foto pro nás a druhé pro skupinku z Číny a pryč. Je tady totiž hodně turistů a střídající se autobusy chrlí další a další. Přijíždíme na jedinou hlavní ulici v Hallstattu a ohromeni zastavujeme mezi drobnými domky nalepenými jeden na druhém od samého břehu jezera až vysoko do strmé skály. Projíždíme městečkem na druhý konec a pokračujeme kolem výjezdu obchvatu z tunelu na silnici. Bohužel. Pídili jsme se po turistické pěšině, která je zakreslena v mapě podél této silnice, ale vzhledem k hustotě vrstevnic a doslova příkré skalní stěně, která je podél silnice, bude tato pěšina asi někde hodně vysoko v lese. (Později jsem ji našel a projel při samostatném mtb výletu.)

Řidiči jsou zde velmi ohleduplní a nikdo nás nepředjíždí dokud nás nemůže bezpečně objet v protějším pruhu. Včetně dvou mladíků ve sportovním kabrioletu. Ale ani tak se na asfaltu necítíme dobře. Nemáme to prostě rádi. Přijíždíme na hlavní silnici spojující Gosau a Bad Goisern v ostré zatáčce. Z ní vidíme odbočovat vpravo další vedlejší cestu, která klesá směrem k jezeru. Tam by mohla pokračovat nějaká polňačka, abychom nemuseli po silnici. Cesta se mění v polňačku a stáčí se potřebným směrem k malému lesíku. Zastavuje nás ale pán a ujišťuje nás, že cesta po pár metrech končí a že opravdu musíme po silnici. Má pravdu a tak to otáčíme a vracíme se ještě na chvíli trpět na silnici. Proto využíváme parkoviště a velkého travnatého prostoru u jezera k zastávce a nákupu oběda v malém stánku s občerstvením.

Jezero Hallstätter See v oblasti Bad Goisern

Přijíždíme do předměstí Steeg, kde si všímámpěšiny mířící vpravo k plotu. Na něm vidím ceduli s označením mtb závodu Salzkammergut Trophy, takže hned brzdím a jedu tam. Tato zkratka nás přivádí k mostu přes odtok jezera - řeku Traun - dále do Au. Držíme se značení cesty vedoucí podél železniční trati. Postupně se dostáváme na úzkou asfaltku mezi široce poházenými domky. Mám pocit, že jsme se tu ztratili, protože se cesta klikatí a značení není na každé odbočce. Instinktivně se snažíme jet co nejblíže jezera. Přesto se dostáváme v jednom místě, když už jedeme po kamenité pěšině, do míst, kde nevidím už žádné značení. Raději se ptáme a jsme ujištěni, že na Obertraun jedeme dobře.

Pak přichází jednoznačně nejkrásnější pasáž celého okruhu kolem jezera Hallstätter See. Šotolinová pěšina se přiblížila až ke břehu jezera a společně s blízkou železniční tratí ho sleduje. Přichází podjezd pod železnicí a prudší krátké stoupání po asfaltu, které mi se zapojeným vozíkem dává docela zabrat. Vítáme stín lesa, ve kterém se blížíme prudkému sjezdu zakončeného zatáčkou. Na tuto skutečnost upozorňuje i cedule, která tu zůstala po sobotním závodu Salzkammergut Trophy. Opět podjíždíme trať a sjíždíme k samotnému jezeru na pěknou pěšinu. Tady na chvíli zastavujeme.

"...a tak vede po uměle zbudované lávce nad vodou."

Krásná pazáž pokračuje i dál. Pěšina neustále sleduje břeh. V jednom místě už pro ní není díly skalní stěně spadající až dolů do vody místo a tak vede po uměle zbudované lávce nad vodou. Tady se provoz nějak brzdí, nevíme, co se vpředu děje. Je tu několik kameramanů, ale na koho čekají? Na nás určitě ne. Překonáváme lávku a následující most a už se blížíme k Obertraunu. Tady se pěšina zase mění v asfaltovou cestu a my stále sledujeme značení Salzkammergut Trophy, protože víme, že nás dovede až téměř k penzionu.

Celý okruh kolem jezera měl necelých 30 km.

16. července

Altausseer See a Grundlsee (Koppentalweg)

Hned v úvodu musím přiznat, že jsme ani k jednomu z těchto jezer nedojeli. Vyrazili jsme totiž dost pozdě, takže jsme to museli hned na kraji Bad Aussee otočit a jet zpět. Přesto jsme jeli krásným údolím, které tu alespoň trochu přiblížím.

Začínáme opět v Obertraunu, ze kterého jedeme po silnici směr Bad Aussee. Jak nám Mirek s Blankou poradili, dáváme se ještě před obchodem vlevo do prudké příjezdové komunikace k několika domům. Na jejím konci narážíme na turistickoku pěšinu - krásný singlík by to byl, kdybychom neměli opět zapojený Croozer, který dnes táhne Martina. Lesem se klikatí krásná pěšina, která je někdy na Croozer tak akorát. Jedu za ní a kontroluji, jestli se některé z kole nedostává mimo pěšinu.

Pěšina se za Obertraunem připojuje k silnici a po chvíli odbočuje vlevo (ještě před mostem!) do údolí řeky Traun na šotolinu. Vjíždíme do překrásného hlubokého a úzkého údolí s příjemným stínem a okolní svět okamžitě mizí, jako by se za námi zavřela pomyslná vrata. Do údolí se vejde pouze koryto řeky s průzračnou vodou, železniční trať a mírně stoupající cesta, po které jedeme.

Po chvíli se trať i naše cesta vydává přes most na druhou stranu řeky. Odtud přijíždíme k tunelu a i nadále se podle rady Mirka držíme cesty vlevo podél řeky. Jenže po chvíli se proti nám vyřítil nějaký malý nakladač a kousek za ním už velký bagr rekonstruoval celou pěšinu, která byla stržena přívaly vody z okolních kopců. Musíme to otočit a držet se cesty vpravo, která je zároveň značena pro cyklisty.

Údolí se mírně rozšiřuje po své pravé straně a do lesa docela prudce stoupá šotolina. Kdybychom netáhli Croozer, asi by to tak hrozné nebylo, ale takto a pod pálícím sluncem je to pro Martinu mazec. Dokonce musíme sesednout a tlačit. Ale prý chce táhnout dál.

Cesta ústí na silnici, po které - opět mezi ohleduplnými řidiči - mírně sjíždíme směrem do Bad Aussee. Jenže nás zastavuje zátaras a opět nějaký nápis v němčině. Přijíždí sem i starší pán na silničce a společně se radíme, že se dáme úzkou asfaltovou odbočkou vpravo dolů k řece. Podle mapy nás dovede do města také. U řeky jsme si udělali zastávku a pak pokračovali dál. Na okraji Bad Aussee jsme za železničním přejezdem svědky zácpy, kdy se dvě auta nevešla na cestu, ale ani jedno nechtělo počkat, až projede to druhé. A protože jedno mělo přívěs a druhé řídila paní, která neuměla couvat, stala se z toho humorná podívaná asi na 20 minut.

Jenže my jsme pak zjisitili, jak ještě daleko je to k Altausseer See a bylo nám jasné, že to musíme otočit. Původní plán odjet k jezeru a pak přes horské sedlo po šotolině do Bad Goisern a Obertraunu tak vzal rychle za své. Přepřaháme Croozer a jedeme stejnou cestou zpět.

Alespoň jsme si to zpestřili krásnou cestou, když jsme se vrátili na začátek údolí v Obertraunu. Nejeli jsme vpravo zpět domů, ale vzali jsme to vlevo a asi po 200 metrech vpravo do lesa na šotolinu směrem k Koppenwinkelalm. Projeli jsme si tak krátký, ale velmi malebný okruh pod vysokými stěnami pohoří Dachsteinu kolem malých jezírek a pak podél řeky Traun zpět do Obertraunu. Tuto zajížďku rozhodně doporučujeme. Trochu to tu připomíná Yosemitské údolí.

Cestou od Koppenwinklalm

19. července

Voderer a Hinterer Gosausee

Při plánování tohoto výletu na rozloučenou s dovolenou v Alpách se zdálo, že půjde o pohodovou vyjížďku s převýšením cca 120 m. Skutečnost byla trochu jiná, ale místo nás naprosto nadchlo. Na parkoviště u jezera Voderer Gosausee nad městečkem Gosau, zasazeném v opravdu překrásném - ba přímo pohádkovém údolí, se přesouváme auty.

Letos je horko i v Alpách. Nepomohla ani včerejší bouřka. Martina zapřahá Croozer a dojíždíme Mirka s Blankou a dětmi. U Voderer Gosausee je spoustu lidí a tak rádi prcháme nahoru. Vydáváme se po cestě vlevo podél jezera. Ta je nejprve zbudována nad hladinou jezera, místy dokonce zahloubená do skalní stěny. Jedu napřed, abych tady udělal pěknou fotku, a jsem šokován - lanový žebřík, na kterém jsem viděl lézt nějakou dívku na prospektu, tu skutečně nad cyklisty vede! A já myslel, že šlo jen o nějakou fotomontáž. No jen se podívejte:

Přes jezero se nám naskýtá opravdu nádherný pohled na řadu skalních věží tvořících masiv Gosaukamm s nejvyšší horou Mandlkogel (2279 m n.m.). Téměř na každou vede ferata. Postupně se cesta dostala do míst, kde snadno můžeme dojít k jezeru. Toho využívá několik lidí ke koupání. I my tu zastavujeme a užíváme si. Pak uspáváme Markétku, takže nám ostatní zatím ujeli.

Vjíždíme do krásného lesa plného hnusnýh a otravných komárů. Vlevo míjíme malý vodopád. Marně čekám na jezírko Gosaulacke, než jsem časem pochopil, že ta skoro vyschlá mokřina, co jsme před chvílí minuli, bylo ono. Tady začíná cesta nabírat stoupání a mizí za zatáčkou. Očekáváme asi dvě až tři takové zatáčky a měli bychom být na úrovni posledního horního jezera. Ale cesta stále stoupá a stoupá. Opět Croozer tlačíme a opět se potíme. Vypadá to, že se těch 200 metrů převýšení vměstnalo na velmi krátký úsek.

Konečně se stoupání trochu umoudřuje a my můžeme opět nasednout do sedel. Pokračujeme po široké štěrkové cestě. Píšu to zde zcela záměrně, protože zde na nás pokřikovala nějaká babka, že tato cesta není pro kola. Ale nikde žádný zákaz nebyl a asi by ani neměl díky charakteru cesty smysl. Tak nevím, jak na to přišla.

Jezero Hinterer Gosausee a pohled na masiv Hoher Dachstein

Ještě jedno krátké stoupání a před námi se otvírá krásný výhled na masiv Hoher Dachstein a jezero Hinterer Gosausee. Jako na pohlednici. Na protější straně jezera vidíme chatu Hintere Seealm, náš cíl, kde se hodláme odměnit něčím dobrým. Objíždíme jezero a vyhýbáme se velkému offroadu a po chvilce traktoru se zapřaženým vlekem upraveným pro vyhlídkové cesty s turisty. Tak teď mám úplně čisté svědomí, že jsme sem vjeli na kole.

Mirek s Blankou a dětmi už jsou před chatou a lákavá vůně se line z jejich talířů. I my jsme si objednali nějakou dobrotu. Polévka byla výtečná, maso za jedna, ale knedlíky za čtyři. Vše to bylo hodně drahé, zvláště když to porovnám se včerejší večeří, kterou jsme si dali v jedné z restaurací v Obertraunu. Tam nás to stálo o 5 € méně a ještě jsme měli pohár a ledovou kávu na závěr. Ale co se dá dělat, tady platíme za ty překrásné výhledy, které máme od stolu.

Marťa táhla nahoru a teď Croozer brzdí i dolů. V zavěru jsem se chtěl oddělit a jet podél Voderer Gosausee po opačné straně než jsme jeli nahoru, ale nečekané zahřmění mě varovalo a následující utvrdilo, že je potřeba jet nejkratší a nejrychlejší cestou zpět k autu. Mraky nad horami také nevěstí nic dobrého, i když zatím spadlo jen pár kapek.

Když uklízíme věci do auta, začalo drobně pršet, ale po chvilce bylo zase nádherně a my si užívali krásné údolí obklopující Hintertal a Gosau a ani nevadilo, že přes okénka auta.

Trasa od  Voderer Gousausee k Hinterer Gosausee a zpět měřila 15 km.