Krátký švih z Rychnova do kopců nad Deštnou v Orlických horách po známých i nových místech. Co mě nepotěšilo je fakt, že mě překvapilo více asfaltu, než jsem čekal.

Z Rychnova vyrážím po zelené značce která mě provází přírodním parkem Včelný mírným stoupáním k hotelu Studánka. Zelená dále pokračuje lesem, vyjíždím na silnici a asi jeden a půl kilometru po ní musím do Javornice. Nadále se nechám vést zelenou značkou, ta opouští obec a stoupá přes pole do obce Bělá. Bohužel je zase vyasfaltovaná.

V Bělé přemýšlím kudy dál. Mohl bych pokračovat po zelené na jedné straně Bělského potoka nebo jet kousek po paralelní neznačené cestě na druhé straně potoka. Ale nakonec volím jinou variantu. Jedu chvíli po silnici vpravo do kopce na rozcestí Zadní Ochoz, kde odbočuji vlevo na polňačku - tedy podle mapy. K mému velikému a nemilému překvapení je i tady asfalt! Sakra...

Na jih a západ se mi otevírají daleké výhledy do krajiny, ale jedinou rozpoznatelnou dominantou je Kunětická hora. Zleva se připojuje zelená značka z Bělé. Brzy jsem na křižovatce, kde pokračuji rovně (zase po silnici) na Rampuše a dál ke křižovatce a turistickému rozcestí Nad Kovárnou. Tady bych se měl asfaltu na dlouho zbavit.

Známou polňačkou mírně stoupám, dnes nečekaně v pohodě - asi mi fouká do zad. Cesta vede mezi pastvinami a poměrně dlouho stoupá. Přibližuje se okraj lesa, krátký úsek lesem, pak křížení modré turistické značky (teda po ní jsem už dlouho nejel, často jsme ji využívali pro příjezd nad Kačerov a následný sjezd Liberského potoka), opět zalesněný úsek následovaný oplocením lesní školky a malého placu u asfaltové cesty. Parkuje tu několik aut, do kterých houbaři přinášejí plné košíky. Tady usedám na klády na krátký odpočinek a hlavně občerstvení.

Po jídle pokračuji neznačenou cestou v přímém směru do lesa. Nejprve mírně stoupá, pak se sklon ještě zvýší. Přede mnou se objavuje malý palouk a lesní cesta se žlutou značkou. Zatáčím vlevo na značku. Díky dešťům si užívám mokrou lesní cestu a sjíždím k rozcestí Kněžná - Pramen. Tady mám na výběr několik variant: Mohl bych si dát oblíbený sjezd podél Kněžné, nebo pokračovat po žluté na Podolí (kam mám dnes tady namířeno), ale já se chci ještě podívat k Deštnému.

Pokračuji asi 600 metrů na sever po asfaltové cestě, kterou asi 50 metrů za ostrou pravou zatáčkou opouštím vlevo na lesní cestu. Po staré kamenné cestě, kterou postupně pohlcuje příroda, klesám k zelené značce a cyklotrase číslo 4309. Po ní jedu zase nahoru a jen krátký ohyb těsně před Luisinem údolím si zkracuji lesní cestou bez asfaltu. Přijíždím k parkovišti v Luisině údolí. Tady chvíli přemýšlím o výjezdu na Velkou Deštnou, ale mraky vypadají všelijak a nechce se mi tu zmoknout.

Moje cesta pokračuje vlevo po červené značce, která po pár set metrech opouští silnici a rychlým mírným klesáním mě brzy přivádí kolem Studeného vrchu k lanovkám nad Deštnou v Orlických horách. Teď už bych si měl užívat jen a jen sjezdy!

Chvíli klesám po loukách podél lesa. V lese mě čeká rozbitá cesta v úvozu plná volných šutrů než přijedu k altánu a rozcestí Nad sv. Matoušem. Teď vlevo po pohodlné šotolině značené žlutou značkou. Ta se na okraji lesa mění na čistě přírodní povrch a má pro mě ještě jedno krátké stoupání následované výživným švihem k lesním domkům Zálesí. Pak už si užívám zbytek žluté vedoucí hodně po vrstevnici, v závěru pak s mírným klesáním k penzionu Zámeček, kam dojíždím krátkým úsekem po asfaltu.

Tady se zelená spojuje se žlutou, aby se zase v Podolí rozdělily. Nechci urazit ani jednu a tak pokračuji po neznačené cestě směřující na jiho-západ (cyklotrasa 4367), kde jen krátce vyšlápnu malý výjezd od Podolí a už si frčím a užívám svižné tempo k silnici, za kterou pokračuji rovně, stále po rychlé polní cestě (cyklo 4367 už sem nevede).

Polňačka se jen na chvíli spojí se žlutou, ale u nájezdu na silnici z Uhřínova ji opouštím a pokračuji po silnici k jihu. Ne na dlouho - asi po 500 metrech je ne moc znatelná odbočka vpravo na polní cestu. Je potřeba vybrat si tu levou, která vede k lesu a do něj. Tady přichází sjezd po Biskupské cestě, která se klikatí dlouhým sjezdem do údolí řeky Bělá. Tuhle zatracovanou cestu, kterou jsme si mnohokrát vytrpěli nahoru, si dnes užívám dolů. K tomu místy bláto a kaluže. No prostě paráda! Aha, ona ta voda padá už i shora. Zatím jen trochu.

Pak přijíždím k silnici a pokračují po ní vlevo dolů. Projíždím Skuhrov a v centru obce se napojuji na modrou značku. Nepříjemný výjezd úvozem, pak úsek lesem, než se zase vynořuji na silnici. Jedu vpravo dolů a po 700 metrech následují turistickou modrou vlevo na úzkou asfaltovou silnici (i ta bývala krásnou polňačkou). Tady už není kam zabloudit, stačí sledovat značku až do Rychnova.