Zvičina z Hradce Králové

S Pepou, kolegou z práce, se za ranního rozbřesku vydáváme na mnou naplánovanou trasu na Zvičinu, Betlém a zpět. Tento okruh jsem hodně jezdil z Cerekvice, nikdy ne z Hradce. Podle mapy jsem trasu spočítal cca na 80 km. Nakonec naše tachometry ukazovaly 108 km!

Sešli jsme se na plácku u fakultní nemocnice a vyrazili proti proudu podél Labe směrem Lochenice, kde jsme se napojili na žlutou značku. Ta nás provedla vesnicí a přes silnici Hradec Králové - Jaroměř. Pak jsme pokračovali kousek po polní cestě a pak po asfaltu do Neděliště. Dál je žluté značení dost mizerné, ale pokračuje se touto vesnicí ke hřbitovu a za ním se projede polní cestou v úvozu, která se asi po 200 až 300 metrech vyhoupne do pole. Pak pokračuje přímo polem do Chlumu. Vetšinou jsou zde vyjeté koleje od traktorů. V Chlumu jsme se zajeli podívat k rozhledně a památníku bitvy v roce 1866.

Od muzea (nebo rozhledny) sjíždíme dolů severním svahem a napojujeme se na úzkou vyasfaltovanou silničku mezi Chlumem a Čištěvsí. Za Čištěvsí se dáváme na Máslojedy, ale v prudké pravotočivé zatáčce pokračujeme rovně do lesa. Lesem projíždíme až do Benátek. Cesta lesem není tímto směrem značená, ale podle dobré turistické mapy se dá zorientovat. Z Benátek po silnici do Cerekvice, kde jedeme směrem na Dvůr Králové, ale za vesnicí se v levotočivé pravoúhlé zatáčce dáváme rovně po pěšině do lesa. Po cestě, kterou jsem už tolikrát na biku jel. Tato pěšina stoupá prudkým, ale poměrně krátkým kopcem mezi stromy na kolmou lesní cestu, kde se zatočí vpravo a objede se velkým obloukem zřícenina kapličky sv. Vavřince po levé straně. Je potřeba ho objet úplně, tzn. v místě, kde se cesta rozbočuje pokračovat pořád vlevo. Pak následuje dlouhá cesta po lesním vrcholku asi 1,5 km do Čenic. Tato lesní cesta končí výjezdem na kolmou asfaltku, po níž se dáme vlevo, ale jen na několik metrů. Je třeba sledovat les, který je při jízdě po asfaltce po pravé straně, a hned na jeho konci odbočit na celkem neznatelnou polní cestu a hned po 2 až 3 metrech vjet úzkým průzorem mezi stromy do lesa. Tam pokračuje pohodlná pěšina, která ústí mezi chatkami na jižním břehu Velkovřešťovského rybníka. Pokud zde pojedeš v letní sezóně, je možné se v místním kempu zastavit.

Pohled na Zvičinu od rybníka Velký Vřešťov

Od rybníka jsme dojeli do Velkého Vřešťova a zde obočili a po asfaltu dojeli do Maňovic, na křižovatce odbočujeme vpravo kolem myslivny a pak pořád rovně lesní cestou, která je v jedné části vysypána velkými kameny. Vyjíždíme z lesa a přes malou zemědělskou usedlost Dolenec přijídíme na okraj Rohoznice, kde přejíždíme hlavní cestu rovně a jedeme po asfaltové komunikaci mezi domky do Miletína. Tam se napojujeme na společnou červenou/modrou turistickou trasu kolem Miletínských Lázní a po silnici do Úhlejova. Tady silnice postupně přechází v hezkou polní cestu s mírným stoupáním a pak klesáním do osady Růžovka. Zde přichází zleva zelená turistická značka, po které pokračujeme až na vrcholek Zvičiny. Nejprudší stoupání celé cesty začíná právě v lese za Růžovkou. Pokud nemám patřičnou sezónu nic natrénováno, musím tady jít vždy kousek pěšky. Pokud už vyjedete z lesa, máte vyhráno - nahoru už to bude hračka. Jen je cesta dost špatně značená. Ono ji vlastně asi ani lépe značit nejde, protože vede přes louky a pole. Ale pokaždé, když jsem tudy jel, byly znatelné vyjeté koleje jak na louce, tak v poli. Po příjezdu na asfaltovou silničku, která je kousek pod vrcholkem se dáváme vlevo a přes obec Zvičina dojíždíme k Jiráskově chatě na vrcholku. Zde výborně vaří, a tak si s Pepou dopřáváme hodinku odpočinku a výborný oběd. Můžeme si dovolit se najíst, protože v nejbližších kilometrech budeme převážně klesat.

Ze Zvičiny prudce klesáme po zelené značce a asi po 2 km se u rozcestníku na okraji lesa vydáváme po žluté. Tou stále klesáme lesem a po polní cestě k asfaltové silnici, po které jde turistická značka jen kousek a pak v zatáčce pokračuje do lesa a po jeho okraji dál. A pak přichází asi nejzajímavější část trasy - mírný sjezd úzkou pěšinou mezi stromy a kameny. Opravdu moc pěkná pasáž. Na konci žluté pokračujeme po zelené značce a po dlouhé době opět šlapeme do kopce. Po necelých dvou kilometrech odbočujeme na modrou. Ta vede pěknou a pohodovou krajinkou kolem Čertových kamenů a v Zálesí se spojuje s červenou. Po té pokračujeme rychlým a mírným klesáním po zpevněné lesní cestě až k silnici u zastávky ČD Žireč. Dalo by se po červené pokračovat až k Betlému, kam máme namířeno, ale vím, že závěr cesty vede po nesjízdné pěšině do kopce, a že bychom tady museli kola táhnout a jít pěšky. Proto jedeme do kopce po silnici a u parkovičtě odbočujeme vlevo k Betlému. Po prohlídce soch se vracíme stejnou cestou na hlavní silnici a protože se fakt už cítíme dost unaveni, rozhodujeme se nepokračovat terénem, ale vrátit se po silnici.

Jedeme tedy do po zelené do Hřibojed, Nouzova a dále do Velichovek. Zde pokračujeme směrem na Jaroměř, ale na křižovatce odbočujeme do Rožnova, Semonic a Černožic. V Černožicích jedem k Labi a hledáme pěšinu, po které jsem už dříve jezdil z Hradce do Jaroměře. To se nám nakonec povedlo a za mostem odbočujeme dolů k Labi a po jeho pravém břehu jedeme až ke Smiřicím. Tady přejíždíme na druhý břeh a jedeme až do Hradce Králové. U Lochenice se na tuto pěšinu napojuje červená značka, která dříve vedla i dál směrem k Jaroměři, ale dnes už tato cesta není značená. A tak po této červené značce dojíždíme až k Aldisu, kde se naše cesty rozdělily k domovům.

Délka trasy: 108 km

Odkaz na mapu: http://www.cykloserver.cz/cykloatlas/?d=233241