Říčka - Zdobnice - Orlice na biku

Už dlouho plánuji nějaký švih, při kterém bych využil dopravu vlakem na místo startu. Z několika možností jsem jako první vybral cestu vlakem do Rokytnice v Orlických horách a odtud sjezd podél Říčky, vlévající se do Zdobnice a ta následně do Orlice. Prostě dobře se projet v terénu a moc se při tom nenadřít! :-) Vláďa se nenechal dlouho přemlouvat a tak jsme mohli vyrazit ve dvou.

Optimální čas na odjezdu nám přišel vlak v 9:31 z nádraží v Týništi nad Orlicí. Už u něj se sešlo několik zájemců s koly, zatímco před nádražní budovou stojící cyklobus zůstal zcela bez povšimnutí a bez zájmu. Tento spěšný vlak veze speciální vagón určený pro cyklisty připojený na konci soupravy, ale my jsme nastoupili do prvního vozu, kde byl také oddíl pro kola. Za přepravu jednoho kola platíme 25 Kč. Zdravíme se se dvěma bikery jedoucími z Hradce, kteří ale pro návrat volí trochu jinou trasu než my. Vláďa už cestou ve vlaku při pohledu na cestu do Týniště poznanenal: "Nic ve zlým, ale už abychom tam byli."

Situace se při přestupu v Doudlebách dramaticky mění, protože po této trase jede jen jeden malý motorák (Os. 25224), kam se musíme vejít všichni; tzn. asi 12 kol a později ještě přistupující rodina s kočárkem. S Vláďou se shodujeme, že průvodčí se nastalé situace ujal proaktivně a velmi vstřícně. Musíme ho pochválit za ochotu a konstruktivní řešení, že dostal cestující i jejich dopravní prostředky na tak malý prostor. Takže hlavně díky němu hodnotíme cestu vlakem pozitivně.

Po půl jedenácté přijíždíme do Rokytnice a odlehčujeme přeplněnému vagónku.Vystupujeme do oblačného dne a po včerejším dešti i mokrého terénu. Jsem úplně zastříkaný řídkým blátem už na žluté značce z Rokytnice na východ k modré a řece Říčka. Vláďa bude určitě čistý, říkám si v duchu. Z bláta vyjíždíme na chvíli na silnici (Vláďa je skutečně suchý a čistý), sjíždíme dolů k vodě a za mostem vlevo na polní cestu k chatkám Hamernice. Za chatovou oblastí vjíždíme do lesa a už je tu před námi brod - můj oblíbený. Vláďa si vzpomněl na nedalekou lávku, na kterou já vždy rád zapomenu, a jede po ní. Já se vrhám do řeky. Vody je dost a tak jsem si trochu smočil boty. Ale vůbec to nevadí. Počasí se totiž velmi zlepšilo, oblačnost se protrhává a je teplo. Jsme na louce s již vyklizeným letním táborem a míříme dál.

Před kolem se mi objevuje další brod (hurá!), ale Vláďa mě upozorňuje na skutečnost, že modrá značka míří vlevo do neproniknutelné houštiny keřů, kopřiv a jiného plevele převyšujícího výšku jedoucího bikera minimálně dvakrát. Do toho spousta kořenů a pařezů z popadaných stromů, takže tento, asi 50 metrů dlouhý úsek, celý tlačíme. A co nevidíme na jeho konci - opět brodem přicházející cestu, takže příště jedu po této objížďce, která mi navíc přinese další dva brody. Trochu si říkám, jestli jsme neměli jet po polní cestě, kde je značená cyklotrasa a která celý tento úsek údolí objíždí, ale dnes se tu alespoň nemusíme brodit přímo řekou jako minule, když jsme tudy jeli s Martinou a bylo po nějaké vichřici. A navíc dál přichází zase hezký úsek, o který by byla škoda přijít.

Mostek přes Zdobnici

Zase se na chvíli vynořujeme na silnici (Pěčín - Javornice), kde na rozcestí Pod Pěčínem odbočujeme vlevo do přírody. Značka nás provádí údolím Zdobnice. Přes mostek se dostáváme na druhou stranu řeky (kdo nechce mostek, stačí pokračovat asi 30 metrů rovně a je tam brod). Dalších pár metrů lesem a už jsme na asfaltové silničce a údolí se postupně otvírá.

Za Slatinou nad Zdobnicí pokračujeme slunnými loukami (moc si tu dnešní změnu počasí v nádherný den pochvalujeme) stále po modré značce. Míjíme další letní tábor, kde také dokončují úklid po sezóně, a noříme se do lesa. Cesta začíná trochu stoupat a míří do Pekelce. Projíždíme Pekelec a na konci se za nějakou starou továrnou dáváme za mostkem vlevo na lesní cestu a později pěšinu podél řeky. Tento usek je moc hezký, chtěl bych fotit, ale žene mě to vpřed si ho trochu užít. Svižným tempem kličkuji po krásné pěšině (singlík, jak má být), bláto čvachtá, až přijíždím k nějakému většímu balvanu. Vyhýbám se tu s protijedoucím cyklistou a čekám na Vláďu s připraveným foťákem.

Na tuto fotku se musel Vláďa ještě dvakrát vrátit, protože ty původní byly stále moc podexponované :-)

Železniční most přes Zdobnici

A zase je tu široká lesní cesta stoupající k Libštejnu a Peklu. V zatáčce míjíme železniční most a brod a postupně stoupáme až na úroveň železniční trati. Na následujícím turistickém rozcestí zastavujeme na sušenku. Chtěl jsem jít na oběd na Vyhlídku nad Vamberkem, která je odsud jen půl kilometru, ale dost do kopce, ale Vláďovi se nechce. Možná to tak bude lepší. Po občerstvení pokračujeme do Pekla. Úsek od Vyhlídky podél Zdobnice proti toku jsme v rámci našich akcí jeli několikrát, ale do nedalekého Pekla jsme nezajeli nikdy. Proto nás tu zaujal zdejší krytý dřevěný most, který jsme si museli patřičně prohlédnout.

Pak se kousek vracíme na modrou a osadami míříme k železniční stanici Peklo nad Zdobnicí. Tam se modrá stáčí vlevo, ale my ji hned u první odbočky vpravo na polní cestu opouštíme a jedeme do Vamberka. Tam, v ulici Kouty, trochu váháme, kudy dál. V tom nás míjejí chlapi z vlaku, balíme elektronickou mapu a jedeme za nimi. Vypadali, že vědí, kam míří. V ohybu Krajkařské ulice instinktivně trefujeme pěšinu podél řeky, vyhoupnutí na silnici, vpravo přes most a pak stále po Smetanově nábřeží. Tady už poznávám starý most pod náměstím. Takže stále rovně a před železničním přejezdem už nás směřuje modrá šipka vlevo. Po polní cestě podél kolejí podjíždíme mosty s výpadovkou na Ústí nad Orlicí.

"Cesta se změnila na překvapivě hezkou pěšinu..."

Cesta se změnila na překvapivě hezkou pěšinu, která stále kopíruje trať do Doudleb. Těsně před městem se ale vpředu jedoucí Vláďa náhle zarazil a skoro váhavě zastavil před velmi nízkým podjezdem pod tratí. Já jsem už podobný viděl u Kostelce a tak mě to ani moc nepřekvapilo, i když pravda je, že tento vypadá ještě nižší. "Jeď!", volám na něj dopředu. Přikrčili jsme se nad řidítky a jeli. (Místní tudy jezdí jakoby nic, ale pro nás to určitá atrakce a zpestření zpáteční cesty bylo!)

Doudleby rychle projíždíme po modré značce, kterou na turistickém rozcestí měníme za žlutou. Polní cesta nás provádí pastvinami k Seykorově studánce za městem, kterou Vláďa pojmenoval Pramen mládí. Už ani nevím proč. Hlad už se zase ozývá, ale nikdo z účastníků velkého grilování v blízkém penzionu na nás nevolá. Jedeme stále po žluté značce kolem rybníčků, až se dostáváme na silnici. Žlutá pokračuje rovně, ale já jsem si uvědomil, že tady máme v plánu něco lepšího.

Po příjezdu k silnici zatáčíme na ní vlevo a stoupáme dokud se nedostáváme k vracečce pěšiny vpravo, značené červeně. A hurá na ní. Původně jsem se tu chtěl někde zastavit a počíhat s foťákem, abych alespoň na jedné fotce tento úsek zachytil, ale jelo to skvěle a pestrá pasáž mě úplně pohltila. Cítím, že Vláďa za mnou si to taky užívá. Pěšina se houpe a vlní mezi stromy a dírami, přičemž vpravo kopíruje prudký sráz Lipové stráně. Na konci je louka s lavičkou a ohništěm. Tady zastavujeme a od Vládi se právě projetému úseku dostává velmi pochvalných slov.

Zastávka na Lipové stráni

Tady se nakonec shodujeme, že nepojedem dolů do penzionu U Kapličky na oběd, ale dáme si tady druhou mysli tyčku a oběd (pozdní) necháme až na Týniště. Jak Vláďa, zkušený biker, chytře dodává, moc bychom se rozseděli a pak už by se nám nechtělo.

Asi 200 metrů pokračujeme po stráni na východ, pak se vlevo objevuje málo zřetelná polní cesta, ale myslím, že je to ta, která tvoří náš další plán trasy. Je to tak, volám na Vláďu, ať mě následuje. Přijíždíme do Kostelecké Lhoty, kde pokračujeme rovně přes silnici. Na malé křižovatce se ještě radíme s mapou a navigací - máme zatočit vpravo, dojezd na jinou silnici, kde je už modrá značka. Tam se dáváme vlevo na jih. Míjíme rozcestí Pod Mírovem, zajíždíme do lesa a v první levotočivé zatáčce si opět potvrzujeme správný směr a cestu. Tady opouštíme jistotu značky a jedeme po neznačené lesní cestě stále na jih. Ta nás po asi 0,6 km přivádí na mnou již známou lesní cestu spojující Koryta a Zdelov.

Nad talíři hodnotíme dnešní skvělý švih

Ve Zdelově vpravo a pak vlevo k hřišti a pak už po asfaltové polní cestě směr východ - Chotiv a Světlá. Ve Světlé se napojujeme na červenou turistickou značku a míříme do už blízkého Týniště k motorestu Roubenka na zasloužený pozdní oběd. Na prosluněné terase nad plnými talíři hodnotíme skvělý švih, při kterém to dnes moc neprášilo (slova Vládi) a navzdory předpovědi se úplně vyjasnilo a byl nádherný den!