Tak jsme to nakonec dali. Když jsem ráno vůbec nenašel v teploměru rtuť a po asi desetiminutovém zahřívání vylezla na -6° C (což už se dalo vydržet), byl jsem přesvědčen, že se s Milanem shodneme na dvacetikilometrové verzi. Rozčarování přišlo při nakládání kola, když mi volal, že už je na místě a ať na krátkou trasu zapomenu. Když už tam jedeme, tak prý rozhodně na dlouhou.
Při příjezdu na parkoviště u rybníku Biřička, v městské části Nový HK, signalizovala klimatizační jednotka auta stále -6° C. Po registraci a zaplacení jsme se převlékli do závodního a asi půlhodiny rozhýbávali a mazali Mildovi zamrzlé lankovody jeho Kellyse. Domluvili jsme se také na tom, že se nebudeme bavit o teple, proto jsme raději zahájili rozhovor o filmu Stalingrad, krásách zimní Sibiře a malebné krajině severního a jižního pólu. V jedenáct hodin byl konečně start jednadvacetikilometrového kola, které jsme absolvovali dvakrát.
Jindy by mi to přišlo trochu nudné, ale v těchto podmínkách jsem to uvítal, protože jsem si v druhém kole nemusel lámat hlavu se složitostí tratě a mohl jsem si také lépe rozvrhnout zbytek sil. Až na věčně zamrzlý ventilek hadičky od pití, necitlivosti prstů na rukách i nohách vlastně byla pohoda.
Trať byla kompletně zmrzlá, takže do cíle jsme přijeli čistí, jen ty zmrzlé nerovnosti od lesní techniky a kořeny, to byl šmelc, trochu to odnesla moje pravá holeň. S Milanem jsme se v cíli pochválili a mazali domů. Dojmy tedy super a příští rok to dáme znova.
- Foto zveřejněno s laskavým svolením fotogalerie Pavla Peška.
- Další jeho fotky ze závodu Winter Okolohradce naleznete na http://galerie.pesekfoto.eu/thumbnails.php?album=124
Komentáře
K článku je vloženo komentářů: 2 | přidat komentář