Okolí Sečské přehrady, Železné hory

S Tomášem jsme podnikli ještě jednu víkendovou výpravu na kolech. V pátek jsme se přesunuli do kempu Pláž" na Sečské přehradě a nad mapou (Tome, kam jsi mi ji zašantročil!?) naplánovali trasy. Jednu na sobotu, druhou na neděli. Vybrali jsme dva okruhy, které využívaly terénu v Železných horách a krajinu směrem k Heřmanovu Městci.

Sobota

Sobotní jízdu jsme zahájili hned pádem v mokré trávě. Z kempu jsme vyrazili po žluté, která se proplétala mezi stromy a chatkami, směrem na jiho-západ. Pád přišel nečekaně po odbočení z asfaltové cesty k lesu. Na kraji obce Počátky jsme odbočili vlevo na zelenou turistickou trasu a vyšlapali kopec k rozcestníku s červenou.

Tady bylo o jednu odbočku více, než ukazoval rozcestník, a tak jsme chvíli váhali kudy jet. Nebyli jsme sami - do mapy koukal i jeden biker stojící kousek od nás. Nakonec jsme se poradili všichni společně a seznámili se s Radkem odněkud z Prahy. Říkal, že jen tak lehce trénuje a nechce se mu jezdit samotnému, může-li se tedy přidat. A tak jsme dál pokračovali tři.

Jedeme po hřebeni po červené značce po velmi dobré a rychlé lesní cestě. Ta končí prudkým klesáním do Hedvíkova. Radek už tudy dříve jel, a tak nás varuje, ať to moc nepouštíme. Cesta končí opravdu prudkým klesáním a ostrou zatáčkou. Pokud bychom zatáčku nezvládli, stojí tam pevná zeď, která určitě nepovolí! :-)

Stále se držíme červené, která nás vede do Podhradí. Tady se zastavujeme v jednom melém krámku u silnice s hovornou obsluhou na občerstvení. Po chvíli pokračujeme na prohlídku zříceniny hradu Lichnice. Užíváme si nádherného počasí a krásného výhledu do okolí. Pak pokračujeme po červené s ještě jednou zastávkou na vyhlídce, která je kousek pod hradem.

Červená dále pokračuje do Rudova a Strání. Míjíme vrch Krkaňka a na rozcestníku odbočujeme na modrou. Projíždíme Zbyslavec a odbočku na žlutou u nějaké zotavovny. V místě, kde se modrá setkala s sasfaltovou silnicí, pokračujeme kousek po silnici směrem na Březinku. Na začátku této vesnice je odbočka na žlutou, po které dále jedeme. Ta se klikatí lesem přes Licomělice až do Konopáče.

Tady jsme vyjeli kousek od koupaliště, ve kterém bylo i občerstvení. Poprosili jsme paní v pokladně, jestli nás pustí dovnitř bez vstupného, že se opravdu nehodláme koupat, ale jen si odpočinout a najíst se. Když viděla naše strhané obličeje a zablácená kola, s radostí (nebo snad lítostí?) nás vpustila. U stánku jsme si dali výborné klobásy s křupavými rohlíčky právě doveženými z blízké pekárny! To byla dobrota! A asi hoďku jsme jen tak lenošili na trávě a dívali se na holky. Když už jsme si dostatečně odpočinuli a i vnitřky přileb úplně uschly, rozhodli jsme se pokračovat.

Opustili jsme tento malý ráj a vydali se nejprve kousek po silnici přes vesnici na zelenou turistickou značku. Ta nás vedla lesem kolem rybníků. Za tím největším rybníkem, kde jsme také podjížděli elektrické vedení, zatáčela značená cesta po asi půl kilometru prudce vlevo. Zde jsme my odbočili vpravo po neznačené lesní cestě do Kostelce u Heřmanova Městce. Tím projíždíme, až se napojujeme na modrou značku a jedeme kolem nádraží.

Tady se nám nedokonale značená cesta na louce ztrácí. Proto se podle mapy rozhodujeme držet se trati, a tak pokračujeme přímo po kolejišti. To je sice dost nepohodlné, ani se pořádně nedá jet, a tak jdeme pěšky. Asi po kilometru, kilometru a půl, už nás to nebaví a tušíme kousek nad sebou ve stráni lesní cestu. Táhneme tedy kola nahoru přes keře a jahodí a opravdu narážíme na cestu. Po chvilce jízdy se dokonce na stromě objevila modrá značka! Po chvíli podjíždíme pod úzkým mostkem trať a bahnitým terénem pokračujeme stále po modré až do Vápenného Podolu a dále lesem do Seče. Pak už jen po asfaltu až do kempu.

Neděle

Ráno jsme počkali na Radka a vydali se z kempu po žluté, ale tentokrát směrem k přehradě. Tam se napojujeme na zelenou a v Seči na modrou. Je to ta samá, po které jsme včera přijeli. U Vápenného Podola odbočujeme na červenou. Míjíme Cítkov a vnořujeme se do hlobokého lesa. Tam několikrát bloudíme, ale stále se snažíme držet směr.

Radek na kamenech cvaknul a tak se dává do opravy. Když je s prací hotov, jedeme dál. Za chvíli projíždíme Pohled a Mýtka a u Čejkovic odbočujeme vpravo po zelené. Projíždíme Rabštejn a opět do lesa. Na rozcestníku se žlutou u Perného rybníka se na chvíli zastavujeme nad mapou a rozhodujeme se, kudy dál.

Pak nasedáme a já zjišťuji, že mám prázdné zadní kolo. Někdo tady na tom asfaltovém plácku odhodil připínák! Ach jo. Tak to jsem poprvé píchnul, aniž bych na kole právě jel. Vyměnil jsem duši a pokračujeme. U hráze Hlubokého rybníka odbočuje zelená prudce vlevo, ale my pokračujeme rovně po cestě až na žlutou značku. Ta nás postupně dovedla na silnici a do Slatiňan.

Tam jsme pátrali po nějaké vhodné a dostupné restauraci. Nakonec nás místní odkázali na Monaco, kolem kterého jsme jeli. Vracíme se tedy zpět a dáváme si zde siestu. Je už možná více než jedna hodina, když si uvědomujeme, jak daleko jsme od Seče, a že bychom se už měli vydat na zpáteční cestu.

Vracíme se po žluté zpět a stále se jí držíme, takže projíždíme Šiškovice a přijíždíme na most přes vodní nádrž Křižanovice. U Hradiště odbočujeme vpravo na modrou, která nás vede střídavě po asfaltu a terénem až k Sečské přehradě. Pak po známe cestě do kempu, kde balíme a loučíme se s Radkem. A také s krásným víkendem plného bikování v přírodě Železných hor.

• Použitá mapa: KČT č. 45 - Železné hory, 2. vydání 1999, aktualizovaný dotisk 2002.