Český ráj

Po úspěšných víkendových akcích jsem se rozhodl uspořádat alespoň ještě jednu, a to v Českém Ráji. Po prostudování mapy jsem se rozhodl jet do kempu u Branžeže. Nikdy jsem tam nebyl a zdálo se to dobré výchozí místo pro trasy do okolí. Ještě telefonát Tomášovi, Honzovi a Vláďovi, ale nikomu se to nehodí. Nevadí, pojedu sám.

První, sobotní trasa, z Nové Vsi po zelené značce lesní cestou postupně na červenou, která vede až na hrad Kost. Před výjezdem z lesa na silnici k hradu jsem musel projet turistickou pěšinu, kterou tvořil pouze drobný a hluboký písek. No prostě fuška. O to víc mě potěšilo, když jsem zde potkal mladé manžele, jak se také prodírali dunami. A určitě má radost nevyplývala z toho, že v této situaci nejsem sám. Od Kosti pokračuji po po modré kolem rybníka, po pěkné lesní cestě, která postupně stoupá po louce až k silnici přes Dobšice a Meziluží do Dehetníku. V této malé osadě se turistická značka prudce stáčí vlevo k lesu. Protože jsem už tudy šel dříve pěšky, věděl jsem, co mě tam bude čekat. Po chvilce mizí cesta v lese a padá prudkým a nebezpečným klesáním mezi stromy. Vždy se tu několik padlých kmenů povaluje a znemožňuje tak pokračovat ve sjezdu. No přiznám se, že asi ani tak by mé technické schopnosti nestačily na to, abych tuto pěšinu zvládnul až dolů. Chvíli to vypadá, že se zase dá jet, ale opět přicházejí vymleté díry a kameny. Takže střídavě jdu a popojíždím. Až ke konci nadobro nasedám do sedla. To už přijíždím k rozcestníku přímo pod lesem. Modrá pokračuje rovně nebo vlevo, a zleva doprava ji protíná žlutá. Já se vydávám vlevo po modré směrem Kacanovy. Na konci Kacanov odbočuje doprava do lesa polní cesta. Jedu po ní. Vede kolem Kopicova statku a pak stoupá lesem. Když jsem konečně v tom vedru vyjel na vrchol kopce, zastavil jsem se tu, abych si vydechnul. Až projíždějící cykloturisté mě svým údivem upozornili na to, jak mám zablácené kolo. Včera a večer pršelo, a tak je na loukách a cestách spoustu vody a bláta, ale je krásně a teplo, takže jsem to ani nevnímal. Mně zase přišla k smíchu ta jejich nudně nablýskaná kola. Po této krátké pauze, kdy jsem se posilnil jednou Snickerskou, přijíždím na červenou značku a odbočuji vlevo, podívat se na Valdštejn. Tuto cestu lze považovat za jakousi dálnici Českého ráje. Tisíce turistů a stovky kolařů. Po stejné cestě se vracím a pokračuji na Hrubou Skálu. Tady se radím s mapou, kudy dál. Chci jet na Trosky, ale ne po silnici, jak ukazuje trasa v mapě. Mám starou mapu (2. vydání z roku 1993) a zde je ještě zelená trasa, která vede nejprve po louce a pak do lesa a po zpevněné lesní cestě do Věžického údolí, kde se napojuje na žlutou. Po žluté jedu k rybníku Vidlák a napojuji se zde na červenou. To jsem ale netušil, že asi po 300 m mě čeká stoupání po schodech. No co se dá dělat, beru kolo na ramena a šlapu pěšky. Naštěstí to není dlouhé a brzy mohu opět jet. Vyšlapal jsem do Tachova a dál na Trosky. Kudy jsem jel zpátky si už teď pouze pohledem do mapy opravdu nedokáži připomenout. Snad se sem vydám ještě někdy v budoucnu a lépe trasu zmapuji.

Nedělní trasu jsem si udělal kratší. Z kempu jedu po zelené značce na východ. V jednom místě projíždím po pěšině, která je díky své poloze v údolíčku a novému večernímu dešti plná kaluží a bahna, Místy zapadám až po náby a mám co dělat, abych našel místo, kam můžu stoupnout a nezabořit se. :-) Po příjezdu na červenou pokračuji směrem na hrad Valečov. Odsud se vracm zpět na rozcestí a stále se držím červené a pokračuji směrem k Drábským světničkám. Tady jsem několikrát narazil na to, že nebylo možné jet po turistické značce, protože se najednou změnila v úzkou pěšinu, která klesala po strmých schodech mezi stěnami skal. Po nich se opravdu nedalo v cyklistických tretrách jít a navíc jsem se do úzkého průchodu nevešel s řidítky. To se mi stalo asi ještě dvakrát, že jsem se musel od někud vrátit a hledat jinou cestu. Proto si už ani nejsem jistý, kudy jsem vlastně nakonec jel. Ale asi jsem se snažil co nejvíce držet červené značky, protože jsem po dlouhém bloudění projel vesnici Srbsko a vyjel na stejném rozcestí jako včera, když už jsem z tohoto místa pokračoval dále po červené a po silnici na hrad Kost. Teď jsem odbočil na zelenou a po ní se vrátil do kempu.