Délka: 25 km
Takovéto teplé dny jsou ještě daleko, ale přesto jsem se
dnes vydal alespoň na krátkou projížďku. V prosinci jsem teda vyjel jen 2x,
bylo to takové spíš blátivé s trošičkou sněhu v lese. Ale když jsem se dnes
ráno vzpamatoval ze Silvestrovských oslav a viděl jsem ten krásny, mrazivý a
prosluněný den, prohlásil jsem mezi známými, že už pojedu domů, protože chci
vyrazit na kolo. Smáli se mi a mysleli, že jsem snad ještě opilý.
Doma jsem kouknul na teploměr, ukazoval cca -2°C. Podle zkušeností ze zimní turistiky v horách za podobného počasí jsem si vzal moirové tričko s krátkým rukávem a na to windstopperovou fleecku; na nohy moirové spodky a dlouhé cyklistické kalhoty, na hlavu moirovou čepičku a helmu. Na ruce samozřejme rukavice a vyrazil jsem. Oblečení jsem trefil úplně perfektně - nebyla mi zima a ani teplo!
Nejhorší bylo vyjet z města, protože cesty i chodníky byly posolené a samá břečka. Ale jen jsem zabočil do terénu a po chvilce zmizel v lese, bylo to naprosto super! Panensky sníh se třpytil v ostrém svitu slunce, které prosvítalo přes holé stromy, a křupal celou cestu pod mými koly. Skoro mi šel ten zvuk na nervy - porad mě to rušilo :-) Tam kde byl sníh měkký jsem jel naprosto tiše. Občas jsem viděl nějaké šlápoty ve sněhu nebo stopu bikera, který jel asi někde přede mnou. Bylo asi do 5 az 7 cm sněhu, převážně zmrzlého. V něm se jelo úplně v pohodě, protože kolo v něm drží bez problému i při náhlých změnách směru nebo brždění. Horší je větší valivý odpor. Místy byla jen vymrzlá holá místa nebo led. To pak byl tanec, když se "přiřítím" 25 km/h rychlostí ze sněhu na led. Najednou cítím, jak mi to kolečko v rukách cuká a jak je náhle neklidné. V tu chvíli jsem nemohl nic - brzdit, prudce zatočit... Vždy jsem si jen vyhlédnul další místo se sněhem a snažil se na něj bez úhony a pádu dostat. Opravdu skvělý trénink smyslu rovnováhy a citlivého ovládání kola. Na tomto terénu dokáže pořádně vynést zatáčka i v 19 km/h, kterou jinak v létě prolítnu skoro třicítkou... Docela sranda, když vidím, jak mě jedna už z posledních zatáček v závěrečné fázi vynáší a vynáší a já zjišťuji, že se ta bříza u pěšiny na mě řítí nějak rychle. Nakonec jsem to ovládaným pádem na bok položil. Rychle jsem zase naskočil a už se bližil zpět do Hradce. Čekal mě sjezd jediného zdejšího kopce dolů do města.
Ráno to v těchto místech na takove panelové cestě - no spíše chodníku pro pěší a cyklisty - také klouzalo, ale vyjet se to dalo. Přes poledne to asi trochu povolilo a pak zase umrzlo. Koukám na lidi, co jdou pěšky, jak se drží u kraje, kde bylo ještě trochu sněhu. Uprostřed jen led. Nedal jsem se odradit a vjel na to, potřeboval jsem se dostat jen nějakých 20 m níž, než zase odbočím na pěšinu na louce, kde uz bylo dostatek sněhu. Představoval jsem si, že to sjedu svým oblíbeným plochodrážním smykem, ale na tomto povrchu se přední kolo nemělo šanci uchytit. Nulová adheze! 2x jsem lidem předvedl malé "převrácení se" na bok, které jsem elegantně zastavil pravou dlaní. Poprvé mi kolo ujelo asi 5 m dolu. Opatrně jsem dojel zbytek panelky, najel na louku a oddychnul si. V zádech jsem cítil pohledy pěšáků, jak čekají, jestli sebou ještě někde seknu. Tu radost jsem jim už neudělal! :-)
Prostě parádní a vydařený zimní biking a super zahájení letošní sezóny!
Komentáře
K článku je vloženo komentářů: 0 | přidat komentář