Biking Kokořínsko

Nedávno se ke mně dostal článek z idnes.cz o pěkném,ale náročném okruhu po Kokořínsku. Byla to pro mne jednoznačná výzva. Na neděli hlásili pěkné počasí a tak jsem zkontroloval kola, Pétě vyměnil špalky a jelo se.

Chtěl jsem se držet přesné trasy, proto jsem si ji vytiskl i s textem, a samozřejmě jsem ji nechal doma na tiskárně :-). Po cestě jsme proto přibrzdili v Mladé Boleslavi a koupil jsem cyklomapu s tím, že to dám nějak dohromady. Trasa začínala ve Mšeně u restaurace Obecník, to jsem si ještě pamatoval. Zaparkovali jsme proto tam, schodili kola, a jelikož už bylo téměř jedenáct, dupli jsme do pedálů. Už dopředu jsme se dohodli, že dáme težší variantu přes Pokličky s tím, že kousek budeme muset kola poponést. Jeli jsme proto po modré směr Obří hlava a Žáby, cestu lemují nízké skály, prostě paráda. Přijíždíme k Pokličkám, kousek sneseme kola a fotíme.

Teď jsou na řadě schody. Radši jsem je ani nepočítal, ale bylo jich dost :-) Pod Pokličkami je rozcestí, po paměti vím, že trasa vedla pod Kokořín.Vydáváme se po červené tím směrem, a po chvíli jsme pod Kokořínem. A hrad nikde :-). Když už jsme tady, navrhuju se zajet podívat k hradu. Péťa souhlasí. Jak to už bývá Kokořín stojí na vysokém kopci. Opět si zahrajeme na Japonské turisty a sjíždíme zpět pod hrad a po asfaltce se vracíme zpět na rozcestí pod Pokličky. Cesta nás vede dále po modré na Jestřábici. Hned na začátku má být pěkný brod, těším se jak ho dám, ale ejhle... těží se zde stromy a uprostřed brodu chyběl pražec :-) Přední kolo odmítá pokračovat v jízdě a já chtě nechtě namáčím tretry. Pétě dávám radu, ať to vezme po druhé straně, a zahanbeně se dívám, jak na trekáčoj prolítává brodem :-)

Pokličky

Pokračujeme... Opět malebné údolí, a zase zakončené strmým stoupáním, dochází mi převody, ale chci to dát. Kolo přestává poslouchat. Zavzpomínám na nedávný článek v Bikerském časopise, a rozkládám váhu tak akorát abych nehrabal, a aby se mi nesplašilo pření kolo. Jsem nahoře. Čekám ještě na Péťu a pokračujeme stále po modré. Hned za Jestřebicí příchází bikerská výzva v podobě náročného sjezdu a opět hned do kopce na Spálený vrch. Jak už jsme zjistili ihned po kopci je opět sjezd. Nádhera…

Nyní odbočujeme na žlutou a pokračujeme do Dolní Vidimi a po asfaltě opět do náročného kopce na Dobřeň. Péťa prohlašuje, že už dnes horší kopec být nemůže. Dlouho se nezdržíme, čas nás nekompromisně tlačí, takže sjíždíme po zelené a modré do Ráje, kde by mělo být občerstvení v Ráji. Hned jej nacházíme, sice to není nic extra, ale kola si můžeme vzít až ke stolu. Mají dokonce i řízek  a točenou Kofolu. Dávám si řízek a Péťa langoše. Jelikož je již téměř 14 hodin, rozhodneme se, že už nepojedeme na hrad Houska, a volíme cestu zpět do Mšena přes kopeček. Jedna zatáčka, druhá zatáčka, třetí zatáčka… a další a další .. kopec nemá konce, nakonec se ale oba ocitáme na vršku. Teď už  je před námi opravdu jen poslední sjezd do Mšena. Užíváme si nádherný výhled a sluníčko a pozvolna sjíždíme do údolí. U auta koukám na computer a ten hlásí 31 km a 2:04. Doma po dokreslení profilu zjišťuji převýšení skoro 1000 metrů :-). Balíme to, dáváme zmrzku, a jedem dom.

Rozhodně doporučujeme tento náročný bikerský výlet. Nádherná krajina, nádherné chaloupky, parádní sjezdy a náročné stoupáky. Velmi doporučuji horské kolo a brzdy v perfektním stavu.