Krimmlerské (Krimmelské) vodopády

S celkovým převýšením 380 metrů jsou Krimmlerské vodopády pátými nejvyššími na světě. Ovšem nebudou tak na vás při návštěvě vůbec působit. Oněch 380 metrů je totiž rozděleno do tří vodopádů: Oberer (Horní s výškou 140 metrů), Mittlerer (Střední, 100 m) a Unterer Achenfall (Dolní vodopád, 140 metrů). Patří mezi nejnavštěvovanější místa v Rakousku a najdete je v blízkosti malého městečka Krimml v národním parku Vysoké Taury. Statistiky uvádějí průměrný roční počet návštěvníků dosahujicí 350 tisíc.

Vodopády leží na řece Krimmler Ache napájené ledovci v horách. Krimmler Ache se později vlévá do řeky Salzach, ta dále do řeky Inn, která proudí do Dunaje.

středa, 19. srpna

Nemilé překvapení a nejkrásnější bivak

Naše prohlídka vodopádů ale začíná mnohem dříve. To když den před tím opouštíme Zillertal a nejkratší cestou míříme z Mayrhofenu přes Zell am Ziller ke Krimmlu. Byla to sice nejkratší cesta, ale jak jsme později nemile zjistili, ne nejlevnější. Začínáme stoupat do hor a projíždíme lyžařské centrum Gerlos. I když mimo zimní sezónu, lidí je tu habaděj. Za Gerlosem jsme neodolali a zastavili na jedné z vyhlídek na hladinu přehrady Durlassboden s krásnými horami v pozadí a zaledněným vrcholem Reichenspitze. Překrásné místo. V mapě marně hledáme nějaký kemp, ale uklidňujeme se tím, že jich v okolí tak známého místa, jakým vodopády Krimmler jsou, jistě bude dost.

Po dalších pár kilometrech se před námi objevuje turniket se závorami. Zastavuji tedy před ním a jdu se optat na podrobnosti. Já neumím německy a paní zase anglicky, takže se mi dostává jen kusé informace. Vjíždíme na placenou cestu Gerlos Alpenstrasse vedoucí až do Mittersillu a za průjezd se platí 6,50 EUR, přičemž tento poplatek platí pouze na 1 den (od 0:00 do 24:00). Teď je už osm a nám se nechce platit za 4 hodiny a zítra znovu. Jenže vše je trochu jinak, což zjišťujeme až následující den. Holt, asi se fakt budeme muset tu němčinu naučit.

Rozhodujeme se tedy najít nějaké místo k přespání s tím, že k vodopádům pojedeme až zítra. Vracíme se po stejné silnici zpět a v jednom z míst, kde se dá zaparkovat, zastavujeme a jdeme se podívat kousek k lesíku, jestli tam nenajdeme rovné a klidné místo pro spacáky. Rovné místo jsme našli, ale plné kravinců. Jenže odsud se zároveň díváme dolů k přehradě a na břehu vidíme několik lidí. To se nám líbí a rozhodujeme se tam také zajet. Otáčíme to, po chvíli odbočujeme z hlavní silnice k velkému parkovišti pod lyžařskou lanovkou a po prašné cestě sjíždíme k přehradě. Tady je asi 7 dalších aut a obytný vůz nějakých Francouzů. Lidé posedávají u vody, někteří něco opékají, popíjejí. Skoro taková rodinná atmosféra. Jedněch mladých lidí se ptáme, jestli se tu dá přespat. Říkají, že v tom nevidí problém, i když oni sami tady zůstávat nebudou, protože jsou z blízkého Gerlosu.

Do téhle nádhery jsme se ráno probudili

Jdeme se podívat po nějakém místě k bivaku, dokud je světlo. To nacházíme skoro hned na travnatém výběžku s přenáááádherným výhledem na vodu a hory. Opravdu, byl to jeden z nejkrásnějších bivaků, jaké jsem zažil. Večer opravdu téměř všechna auta odjela, zůstalo nás tu celkem tak sedm, o osmého spícího Martina málem zakopla ve tmě. Ustlal si kousek od nás, vedle sebe položené kolo, ani bychom o něm nevěděli. Když se setmělo natolik, že už nebylo na co koukat kolem sebe, měli jsme nádhernou podívanou přímo nad hlavou. Jasná noční obloha v horách je jedním z magnetů, který alespoň mě osobně do hor táhne.

čtvrtek, 20. srpna

Krimmlerské vodopády

Ráno se probouzíme za zvuku zvonů pasoucích se krav do jasného dne. U auta rozkládáme karimatky a spacáky mokré od rosy a bavíme se zvědavými kravkami, protože některé zašly až sem. Jeden z rybářů ji musí odehnat; pustila se mu do nějakého náčiní. Týpek od kola se také probudil, pokynuli jsme na sebe a zamířil do vody. Asi otužilec, říkám si. Jenže když jdeme také k vodě a okoušíme teplotu, jsme příjemně překvapeni. Voda je příjemně teplá i navzdory ledovcům, které vidíme na vrcholech hor nad přehradou. Tomu se prostě nedá odolat! Ranní koupel byla vážně super. A když jsme i posnídali, shodli jsme se na tom, že bychom tu klidně mohli nějaký čas zůstat. Fakt nádherné místo. Jenže my chceme vidět ty vodopády.

Už zase stojíme u závory a platíme za průjezd. Starší paní dnes nahradil mladý kluk. Určitě bude lépe vybaven angličtinou, říkám si, a tak se ho znovu ptám na platnost právě zakoupeného lístku. Potvrzuje mi ten jeden den. Projíždíme malebným pasem oddělujícím Kitzbühelerské Alpy, Zillertalské Alpy a Hohe Tauern a silnice začíná klesat. Po několika kilometrech se objevuje velká cedule s nápisem Waserfall Augenblick a první ze dvou vyhlídkových parkovišť. V dálce v protějším kopci opravdu vidíme část vodopádů. Podle průvodce jsem čekal velký geologický zlom, ze kterého se bude voda řítit do hloubky téměř 400 metrů, ale zatím vidíme jen jedem větší a jeden malý vodopád mezi stromy. „Na největší vodopád v Evropě, jak psali, bych teda čekal víc.“, říkám docela zklamaně Martině. Ani ten pohled nefotíme, protože je to navíc proti slunci a dost daleko. Nic by z toho nebylo. Přesto zastavujeme ještě na dalším parkovišti, které je o několik zatáček níže. Odsud toho také moc vidět není a tak hned pokračujeme k parkovišti u vstupu. Je dost plné, ale nakonec jsme tam našli jedno místo.

Kolem stánku s grilovanými kuřaty, které voní široko daleko, míříme ke vstupu k vodopádům. Asfaltová cesta plná lidí, rodin a dětí nás provádí kolem stánků s nejrůznějšími suvenýry k pokladně. Tam si všímám loga Alpenverein a tak se u pokladny s průkazkami ptám, jestli máme nějakou slevu. K mému podivu máme. Místo 2 EUR platíme jen 0,50 za každého. Vůbec jsem netušil, že Krimmlerské vodopády spravuje Rakouský Alpský spolek (OEAV), který tu má i informační centrum.

Podél vodopádů vede dobře upravovaná, 4 kilometry dlouhá turistická stezka, která snad může být náročná pouze svým převýšením činícím 431 metrů. Z parkoviště to bylo asi 10 minut chůze. Stezka začíná na Kürsingerplatz v nadmořské výšce 1070 metrů. Tady stojíme asi pod nejmohutnější částí vodopádů – Unterer Achenfall. Odsud dále odtéká už zase klidná řeka, kterou později uvidíme nahoře o 380 metrů výše. Mnoha serpetinami se necháváme provést podél hučící masy vody a postupně se zastavujeme na několika vyhlídkových místech přímo u vodopádů. Takže buďte připraveni i na malou sprchu; za horkých dnů, jako je ten dnešní, velmi příjemnou

Na Jaga Sprung (1220 m n. m.) nebo Bergersteig (1245 m n. m.) se naskýtá krásný pohled na zakroucený Mittlerer Achenfall. Neuniklo nám, že čím více stoupáme, tím méně lidí jde s námi. Možná i proto se stezka postupně zužuje :-) Na mnoha návštěvnících, zvláště rodinách s dětmi, je vidět, že to pojali jako výlet na celý den. Proč ne, je to tu pěkné, ale lidí je na náš vkus trochu moc. V místě, kde nad sebou už vidíme poslední, horní část vodopádu, přemýšlíme, jestli jít až nahoru. S Martinou se shodujeme na tom, že už sem asi víckrát nezavítáme a když už jsme tu, že bychom tam měli dojít. A tak po několika dalších minutách chůze po stále příkřejší pěšině vcházíme na Schettkanzel, poslední vyhlídku, pojmenovanou po staviteli celé stezky v roce 1879. Je nejvyšším bodem, kam se při prohlídce vodopádů dostanete. Z dřevěné terasy shlížíme dolů na všechnu tu padající vodu, přitékající poměrně klidnou řekou z údolí Krimmler Achental za našimi zády. Podruhé tu potkáváme asi osmičlennou skupinu horolezců, kteří zde začínají svůj výstup do Hohe Tauern.

Výstup až nahoru nám zabral asi 1 a 1/2 hodiny s focením a zastávkami na vyhlídkách. Nakonec jsme zhodnotili, že se nám vodopády přeci jen líbily a byli jsme rádi, že jsme se tu zastavili. Cesta dolů byla už mnohem rychlejší. Asi i proto, že nás hnal hlad a bylo nám jasné, co si dáme. Aby ne, vždyť půlka křupavého a voňavého kuřátka s chlebem byla jen za 2 Eura!

Po tomhle výborném pozdním obědě nasedáme do auta a utíkáme před tím turistickým ruchem. Do Zell am Zee projíždíme malebnými vesnicemi a městečky v krásném údolí. Po levé straně máme hřeben hor, z nějž vybíhá i Schattberg, který jsme před dvěma lety překonávali na bajku z Hinterglemmu. S těmito vzpomínkami se loučíme s krásně prožitými dny v Rakouských Alpách. Cestou už žádnou další bránu, kde by se platil průjezd po silnici do Mittersillu, nevidíme. Proč by tedy měl být lístek omezen na konkrétní den zakoupení, jsme se tak nikdy nedozvěděli.

Praktické informace

• Oficiální stránky vodopádů www.wasserfaelle-krimml.at
• Vstupné 2 EUR dospělý, 0,50 EUR děti a členové OEAV.
• Jak jsme viděli na místě, tak celý výstup se dá zvládnout i s kočárkem. Ale tlačit nahoru nebo brzdit ho dolů bych nechtěl.
• Pokud byste přijížděli od Zell am Ziller jako my, snad se dá placení silnice Gerlos Alpenstrasse vyhnout objížďkou přes Hinterwaldberg a Vorderwaldberg. Při příjezdu od Zell am Zee by se žádné mýtné platit nemělo. Poplatek za osobní auto byl 7,50 EUR.