Prachovské skály

Je těsně před dvanáctou hodinou a čekáme v nádražní hale už jen na Lucku s Popkem. I Vlaďka, která zavírala lékárnu v 11:30, už je na místě s batohem připravená k akci. Na poslední chvíli se objevují, vlak stíháme a už v něm se začínáme výborně bavit. Nejdřív nad tím, že čtyři ženské jedou v podstatě tam i zpět na jednu jízdenku a Popek, naše psí společnice, má dvě sólo jízdenky. Náladu si nenecháme kazit ani tím, že se cestou střídá sluníčko s deštěm.

Před druhou hodinou jsme v Jinolicích, kde se po "bleskové" orientaci napojujeme na modrou značku směr Jinolické rybníky. Po průchodu vesnicí se ocitáme v lese plném bláta, ale zatím svítí sluníčko a užíváme si na plno, že jsme pryč z města. Popek se brodí svýma krátkýma nožičkama v hnědé mazlavé hmotě, má už špinavé i břicho, ale přes to její energie nemá meze a táhne střídavě na vodítku některou z nás tak, že sama sebe dusí. Čeká nás v kempu něco, o čem nevíme? Po krátké době už vidíme rybníky a při pohledu na zakaboněnou oblohu rychle hledáme recepci a vhodný plácek pro naše stany. Veškeré výčepy jsou v obležení mužů, protože se hraje mistrovství světa v ledním hokeji a češi právě bojují v semifinále. Přesto příchod čtyř osamocených kočiček na chvíli odtrhl jejich pohledy od obrazovek. Než se strhl déšť stany jsme pod bedlivým dozorem stihly postavit.

Byla to ale jen přeháňka a tak se po malé poradě vydáváme na krátý okruh do Prachovských skal. Od kempu pokračujeme po modré, na které nás stále provází spousta bláta. Brzy opět začíná pršet, tentokrát se déšť tak rychle nevzdává své nadvlády a tak taháme z batohů pláštěnky. Napojujeme se na zelenou a konečně se objevuje skalní město. Nikde není ani živáčka, jen pestrobarevní šustící trpaslíci se potulují mezi krásnými skalami a těší se na první vyhlídku. Ervínův hrad nás nadchl a litujeme, že jsme řízky snědly před pár minutami a nepočkaly na tuhle krásnou vyhlídku. Dokonce už ani neprší a tak sundáváme pláštěnky a kocháme se. V dálce jsou vidět i Trosky, kam se chystáme zítra. Z kempu je slyšet radostný křik.... je to jasné, v neděli hrajeme hokejové finále.

Pokračujeme dál po zelené a skály pozorujeme pro změnu ze spodu. Podél zurčícího potůčku docházíme až na parkoviště, kde se vydáváme po červené. Vzhledem k pokročilé hodině a špatnému počasí po nás ani nikdo nechce vstupné. Tady už se proplétáme skalním bludištěm a kocháme se scenériemi, které nám Hradec opravdu neposkytne. Před Prachovem se dáváme opět po modré, po které jsme přišly a vracíme se do kempu.

Obloha se krásně vykreslila a tak jsme si na sklonku dne dopřáli romantickou procházku kolem rybníků, s botanickou prohlídkou neuvěřitelně barevně rozkvetlého mokřadu na přítoku rybníku. Pak už jsme jen nasytily vyhládlá bříška v místním bufíku, kde se zábava nekontrolovaně zvrtla až k ranním hodinám. Což mělo své následky pro následující den...

A jak vypadal náš druhý den se dočtete v článku Svitol nám nový deň.