Kékes - nejvyšší hora Maďarska

Maďarsko rozhodně neoplývá žádnými pořádnými horami, ale dali bychom nevím co za to, kdyby podobné kopečky, jakými oplývá 40 km dlouhé pohoří Mátra protkané stovkami cest a pěšin, byly kolem Hradce Králové. Nejvyšším vrcholem je Kékes (celým názvem Kékestető) s nadmořskou výškou 1014 m s krásným výhledem do okolních nížin. Je to zároveň nejvyšší hora Maďarska a jediná přesahující 1000 metrů.

Výše uvedené vedlo k tomu, že se tento vrchol nevyhnul zásahu člověka, takže kromě toho, že na vrchol dojedete autem a najdete zde řadu restaurací a stánků se suvenýry, zdobí jeho vrchol také 180 metrů vysoká televizní věž. Přesto lze na něj podniknout nenáročný okružní výlet začínající v osadě Mátraháza vedoucí krásným lesem.

Věděl jsem, že dnes pojedu přímo přes Mátraházu a tak jsem si říkal, že pokud mi odpoledne zbyde čas, mohl bych tam vyběhnout. Převýšení minimální, vzdálenost co by kamenem dohodil, za 3 hoďky bude po celé akci. Důkazem toho, že jsem k celému výletu na Kékes opravdu přistupoval laxně je nejenom to, že nemám pohorky, ale ani jsem si s sebou ani nevzal foťák a všechny záběry pořídil pořizovačem záběrů - telefonem přezdívaným Smart Phone. Však je to na nich taky vidět.

Pohled na Kékes od severo-západu

Takto vypadají turistické značky v terénu

Po několika serpentinách zpomaluji za cedulí Mátraháza a rekognoskuji okolí vozovky, kde bych mohl bezpečně zaparkovat. Najednou přijíždím mezi několik domů a hned po levé straně vidím krásné parkoviště obklopené stánky s občerstvením a suvenýry. Beru si lehkou mikinu Moira a bundu (teploměr ukazuje 11 °C), do ruky láhev s vodou a opravdu velmi nalehko vyrážím podle mapky vytištěné z internetu. Pro cestu nahoru jsem si vybral cestu značenou červeným křížkem, kterou nacházím hned naproti přes silnici.

Úplně pohodovou lesní cestou, která se občas mění v pěšinu, procházím krásným bukovým lesem. Jako každá správná cesta na vrcho, začíná i tato mírným klesáním. Pak už velmi příjemně stoupá, takže mě zahřála a já mohl sundat bundu.

Chci si připomenout, kde se bude značka červeného kříže napojovat na modrou, ale marně sahám do zadní kapsy kalhot. Asi jsem ji ztratil, když jsem před chvílí přelézal přes ten padlý strom přes cestu. A protože je to jen pár metrů zpět, vracím se tam. Ale mapka nikde. Zdola mě dochází manželé, se kterými jsem se potkal kousek po vstupu do lesa, a pán něco povídá. Maďarsky. Takže nevím, jestli mluví na mě nebo na maželku nebo jestli jen láteří nad tím, že si zabahnil boty. Co říká mi dochází až ve chvíli, kdy mává složeným papírkem. Moje mapa! Moc mu děkuji. Anglicky. Snad tomu rozumí.

U velkých nadzemních nádrží na vodu přichází napojení na modrý kříž. Míjím jeden opravdu statný buk s členitými kořeny, který na rozdíl od svých kolegů v početní převaze něco pamatuje. Možná i Rakousko-Uhersko. Ještě kamenný altán s grilem a komínem, kde může spočinout unavená nožka turisty. Hned vedle je cedule se zákazem rozdělávání ohně (obrázek je tak zřejmý, že to pochopím i bez znalosti maďarštiny). To už jsem u silnice, kterou v zatáčce přecházím a hned se zase nořím rovně do lesa. Na vrchol to mám 0,8 km. No páni, to je fofr.

Výhled byl možný pouze v průseku lesa s lyžařskou sjezdovkou

Výhledy byly cestou hodně omezené, až tady z vrcholu se lze podívat do daleké krajiny, ale pouze ve výsecích sjezdovek. Došel jsem k vrcholovému kameni, udělal vrcholový záběr, kouknul na telekomunikační věž (přes plot, je nepřístupná) a přešel na druhou stranu kopce. Začíná dost foukat a tak oblékám bundu. Skoro by se hodily i slabé rukavice. Mám trochu hlad a tak se mi tady zalíbila jedna restaurace, která vypadala dostatečně připravená na turisty. Ale omyl. Je to jen velkojídelna a kartou zde platit nelze. Uf, a já nemám HUF. Jenom Eura. Tak jsem zahnal hlad vodou a začal se rozhlížet po žlutém pruhu - značce, kterou jsem si vybral na sestup.

Vrcholový kámen, 1014 m n.m.

Nacházím ji hned za restaurací. Značená pěšina dolů je tak nádherná, že jsem tu chtěl napsat jak krásně by se jela na biku, kdyby se tam náhodou nějaký náš čtenář někdy s bikem dostal (což je opravdu asi hodně malá pravděpodobnost). Nicméně pak končila sestupem mezi balvany, což už na běžný bike není. Ještě před těmi balvany mě zlákala krátká odbočka (zakreslená i v mapě). Nejprve jsem viděl, že vede jen do lesa a tam asi končí, ale pak jsem si všiml, že míří více vpravo, kde jsem z lesa vyšel na malou louku s nádherným výhledem do krajiny. Asi nejhezčí za celou cestu. Kdyby byly lepší podmínky, možná bych viděl i Tatry.

Pohled z vyhlídky do nížiny

Žlutý proužek mě přivádí na žlutý křížek, kde odbočuji vlevo. Tady by to na bajku zase šlo! Krásná cesta kombinovaná s pěšinou se vlní po vrstevnici. Traktor stářím přesahující součet věků tří mladých lesníků i samotní lesníci jsou překvapeni, že tudy jde turista. Ale já zmizel za zatáčkou tak rychle, že si určitě říkali, že se jim to jen zdálo. To já jsem se zase podivoval nad tím, kde se tu najednou vzala hromada betonových překladů. Nevím. Už jsem po tom nepátral, protože se mě hned rozplýlil další zajímavý úkaz. Přes cestu vede nějaká konstrukce a vlevo vidím věž. Že by nějaká stará rozhledna? Ne, to je - teda byl - skokanský můstek! Je hodně rozpadlý a poničený. Poslední letec na lyžích si tu skočil asi někdy těsně po revoluci. Mám na mysli tu v roce 1989.

Vstup je na můstek sice zakázán, dokonce kvůli tomu odstranili dolní část schodiště, ale zase tak rezatý není a určitě už sem nikdy příště nepřijdu, takže se jdu podívat nahoru. Raději tak, abych nešlapal nikam, kde bych mohl propadnout. Výhled byl sice zajímavý, ale když to srovnám s tím výletem na Kokořín...

Pohled ze skokanského můstku byl zajímavý

To už jsem zase na modré značce, která vede z vrcholu dolů po sjezdovce. Přicházím k silnici a pak podél ní zpět do Mátraházy. Tady to vypadá jako v městě duchů - tedy alespoň na okraji městečka; opuštěné obrovské vily a hotely zarůstající vegetací dříve udržovaných zahrad, shnilé dřevěné zábradlí balkónů a prostorných teras, řady mrtvých oknen se zaprášenými záclonami nebo úplně bez nich, po střeše stékající rez z hluchých parabol antén a pomalu se otáčející ventilátor v díře ve zdi poháněný jen průvanem.

Naštěstí je na parkovišti a v jeho okolí živěji. Mám za sebou necelých 12 km a celý okruh přes nejvyšší horu Maďarska mi trval 3 hodiny se vším všudy. "Krásně jsem se prošel", hodnotím výlet-rychlovku.