Lehká projížďka mezi Třebechovicemi a Týništěm

V Královéhradecké nížině jsme vyzkoušeli velmi snadný okruh lesy kolem Týniště nad Orlicí a Třebechovicemi. Právě v těchto městech se dá trasa začít. My jsme ji ale začali u hospody v Albrechticích - hlavně z taktických důvodů: dobře se tu parkuje a na závěr jsme se mohli odměnit zlatavým mokem, limonádou a klobásou. Proto ji zde popíšu takto. Jste zvědaví, co zde můžete vidět? Sošku jelena, skanzen, nebo staleté duby.

Socha sv. Huberta

Od hostince U Krbu v  Albrechticích nad Orlicí vyrážíme do kopce po červené značce, kde po na konci vesnice zabočíme vpravo do vytouženého lesního terénku. Záměrně píšu terénku, protože tady to zvládne i děcko. Červeno-bílou duokoloru opustíme u vodárny umístěné na lesní křižovatce a odvážně se vydáme vlevo na neznačenou lesní cestu. Ta mírně stoupá, ale volbou této zkratky se vyhneme dalšímu asfaltu, který by nás na této trase brzy potkal. Cesta po chvíli křižuje modrou značku a po dalších několika set metrech ústí na pěknou lesní asfaltku, hned u sochy Sv. Huberta, které přezdíváme Hajný Robátko (pochopíte při pohledu na obrázek vlevo). A protože jsme jeli právě tudy, nemusíme jako ostatní po asfaltu a tento, do lesa nepatřící povrch, pouze přejedeme.

To už jsme na žluté značce, které se držíme až dokud nepřijedeme k oplocení nějaké lesní školky. Žlutá tu pokračuje rovně na Homoli, kde se barva mění na modrou. My tady jedeme vpravo, protože známe zase nějakou zkratku. Ale pokud jste tudy nikdy nejeli, pak doporučuji držet se značky až na ono rozcestí s modrou. Je tam docela pěkný lesní úsek, ale také kousek po silnici. Naši zkratkou číslo dvě ale přijíždíme na modrou už po 300 až 400 metrech. Modrá vede houpavým terénem až do Bělečka. Ještě než se vjede do vesnice, nabízí se nahoře u vysílače stojícího na okraji lesa pěkný výhled.

Bělečko projedeme po modré až na rozcestí se zelenou. To teď bude naše barva. I když ji nedávno přeložili a teď vede nudným úsekem s masovou cykloturistickou (v odkazované mapě na Cykloserveru je stále zakreslena po staru). Dříve se jelo po pěkném úseku po přeponě dnešního značení. No nevadí. Alespoň po dlouhé době klesáme a na tachometru se konečně objeví nějaké zajímavé číslo. Tady to můžete valit až k Mlýnskému rybníku u Bělče. Pozor jen na křížení s červenou, za pěkného počasí je tu opravdu slušný provoz cykloturistů, tak aby nedošlo k nepříjemné kolokolizi!

U nějaké hájovny na koci lesa to vezměte vpravo po asfaltovém příjezdu k letnímu táboru a dál rovně do terénu, po levém břehu rybníka. Nejprve je tu příjezdová cesta k chalupě, pak pěšina podél plotu a dál zase lesní cesta. U rybníka se můžete zastavit, posvačit, vydechnout si a zabít pár komárů. Bestie. Až se zase rozjedete, pozorně koukejte po stromech, protože se tu opět objeví červená značka. S ní přichází poměrně příjemný lesní úsek, jenž nás na konci vyplivne na poměrně nepříjemný úsek asfaltový. Ale jen nakrátko.

Přijíždíme do Krňovic a necháme červenou plynout po silnici, zatímco my za autobusovou zastávkou točíme vpravo na štěrkovou cestu. Je tu totiž další zajímavá zastávka – Skanzen Krňovice. Před dvěma lety jsem byl jeho návštěvou příjemně překvapen a od té doby ho zase trochu rozšířili. Pokračujeme dál po cestě mířící do chatové oblasti, nebo chcete-li osady. Projíždíme ji stále bez odbočení, až na starý železný most přes Orlici. To už jsme na silnici, jenž nás přivádí do Štěnkova.

Pohled na malou část skanzenu v Krňovicích

Na místní návsi zatáčíme vpravo a po asi 100 metrech to vezmeme u výrazného červeno-šedého domu vlevo do ulice, která se mění v polní cestu. Podjedeme vedení VVN (pro znalce 110 kV) a držíme se stale v přímém směru na okraj lesa. Trochu bláta a jsme u hlavní silnice Hradec Králové – Ostrava. Tady je potřeba se bezpečně dostat na druhou stranu, kde mírně vlevo naproti přes silnici vidíme lesní cestu. Jen bacha na auta přijíždějící zleva od Hradce. Je to za zatáčkou a devadesátkou tu jede málokdo. Třeba jako ten motorkář, který se tam náhle objevil snad za 3 sekundy.

Dubová alej na lesní cestě z Třebechovic do Petrovic

Za silnicí už si můžeme zase klidně vydechnout. Zatočíme vlevo na krátký (opravdu snad jen 5 metrů dlouhý) výjezd a ocitáme se na lesní cestě vyvýšené nad okolní krajinu a lemované dubovou alejí. Říká se tu Na stavě. Další velmi zajímavé místo. Duby byly vysázeny na hrázích bývalých rybníků, které už zanikly. Některé jsou opravdu majestátní, staré i 300 let s obvodem větším než 3,5 metru.

Myslím, že tu žádná turistická značka není, ale tato lesní cesta je značena jako cyklostezka s číslem 4260. Postupně přechází do pěšiny a po chvilce kříží železnici (povšimněte si těch závor, to je už jako v muzeu. Dříve běžně k vidění, ale dnes úplně vymizely. Za přejezdem lesní cesta opět pokračuje.

U Petrovic podjíždíme trať od Náchoda a v dohledu kolejí pokračujeme až do Týniště. Tady bohužel přichází už jen nudná jízda po běžné silnici. Kolem nádraží, na červenou značku a po ní přes kruhový objezd a most přes Orlici do Albrechtic, kde nás čeká nejenom konec dnešní opravdu pohodové projížďky, ale také… Však už víte, pokud jste pozorně četli od začátku.