Národní park Sequoia (Sequoia National Park) najdete v pohoří Sierra Nevada v Kalifornii. Byl založen 1. října 1890 jako druhý národní park Spojených států po prvnímYellowstonu. Rozloha parku činí 1635 km², nejvýše položeným bodem parku je Mount Whitney a rozdíl mezi nejvýše a nejníže položeným bodem parku čítá téměř 4000 m. Sequoia na severu sousedí s národním parkem Kings Canyon, s nímž je spravován společně jako jeden celek Sequoia and Kings Canyon National Parks. Park nejvíce proslavily lesy sekvojovců obrovských včetně stromu generála Shermana (General Sherman), jednoho z největších stromů na Zemi. General Sherman roste v Obřím lese (Giant Forest).

Čtvrtek, 17. září

Věříme tomu, že medvědi přijdou

Náš poslední pobyt v přírodě v rámci celého cestování po národních parcích USA přichází právě tady, v národním parku Sequoia. Už vícekrát jsme se setkali s varováním, že do kempu může přijít medvěd, ale zde dosáhlo  svého maxima. Hned u vjezdu do kempu stojí kromě nápisu Vítejte v zemi obrů také cedulka s obrázkem medvěda a nápisem: Za posledních 7 dní tu medvěd byl:, a nalepené číslice ukazují aktuální číslo 17! Neuvěřitelné. Zakempovali jsme tu se smíšenými pocity.

Po předchozích zkušenostech a taky protože jsme v posledním kempu opět rozděláváme oheň a těšíme se naše poslední grilování. Oheň se nám velmi vydařil, ale my měli pouze jeden plátek na každého. Po večeři nás navštívil ranger a seznámil nás se základními povinnostmi při pobytu. Musíme dát veškeré potraviny, hygienické potřeby, fotografické filmy a vše s nějakou vůní do připravených kovových boxů rozmístěných u jednotlivých tábořišť a ty mít neustále uzavřené, pokud jsme od nich ve vzdálenosti větší než tři stopy. Ostatní jídlo, co máme na stole, musí být maximálně tak daleko, abychom na něj dostali rukou. Medvědi prý nejedí lidi, ale mohou vyhledávat jejich jídlo. Zeptal jsem se ho, co máme dělat, kdyby opravdu nějaký medvěd přišel. On zvedl ruce nad hlavu a začal hopsat z jedné nohy na druhou a přitom křičet. To by ho prý mohlo zastrašit. Děkuji mu za radu a ujišťuji ho, že vše uděláme tak, jak nám řekl.

Vlevo je vidět box na jídlo a další věci, které by mohly lákat medvědy

Chvíli jsme se ještě ohřívali u ohně, protože je tu docela chladno, pak jsme vše uklidili a šli spát s očekáváním, že nás nejméně dvakrát za noc probudí hluk bortícího se kovu, protože se bude medvěd dobývat do našich beden. Dokonce jsem si k hlavě připravil foťák se zapnutým bleskem.

Pátek, 18. září

General Sherman a další největší stromy

Během noci se však nic nestalo. Medvěd nepřišel - naštěstí? Po snídani jsme sbalili věci a v osm hodin měl být odjezd od visitor centra. My jsme však byli připraveni již o půl hodiny dříve, a protože se právě Petr vrátil v pořádku z procházky za medvědem, dal jsem do foťáku citlivý film, nasadil teleobjektiv a šel se také projít lesem podél řeky. Pomalu jsem šel po stezce až k vodopádu, chvílemi se zastavoval a rozhlížel. Ale viděl jsem jen veverky.

Mezi sekvojemi

Z visitor centra odjíždíme na prohlídku největších a nejstarších stromů - sekvojí, se kterými jsme se teoreticky seznámili uvnitř centra. První, kterou navštěvujeme, nese jméno General Sherman. Jde o největší živý organismus na světě. Sekvoje je vysoká 83 metrů a vyčnívá tak vysoko nad běžné stromy ve svém okolí. Obvod u paty je 31 metrů a stáří se odhaduje na 2700 let. Opravdu obrovský strom. Člověk zde vidí, jak je jeho život zanedbatelný ve srovnání se sekvojí. Všichni se pod ním začali fotit a tak jsem zatím hledal pozici, odkud by se mi do záběru vešel celý. Ale marně, protože jsme uprostřed lesa a nemohu od něj dostatečně daleko odstoupit. Tak to řeším dvěma navazujícími záběry.

Pokračujeme po asfaltové cestičce mezi stromy k dalším sekvojím. Mnoho z nich je v dolní části rozeklaných s obrovskými dutinami a poškozením od požáru. I když, jak jsme se dozvěděli ve visitor centru, je právě lesní požár velice důležitý pro množení těchto stromů. Některé kmeny už leží a prochází se bránou v nich vyříznutou. Mohu jí projít jen s nepatrným ohnutím. Ale v parku je ještě jedna takováto brána, kde se vůbec ohýbat nemusíme. Jmenuje se Tuneel Log a jedeme k ní autem po silnici, která tvoří kolem tohoto padlého kmene smyčku, aby turisté mohli projíždět  vyříznutou bránu přímo autem. Další atrakce k focení. Některé osádky se zde fotí po jednotlivých členech, kteří sedí za volantem a otevřeným okýnkem mávají do objektivů svých foťáků, které k tomuto účelu svěřili kolegům a kamarádům. Hrůza. Já jsem jen vyfotil Bena (jak jsme přezdívali našemu mini vanu), abychom na něj měli nějakou vzpomínku.

Moro Rock

Když jsme opouštěli národní park, museli jsme překonat nejvyšší převýšení s největším počtem zatáček v nepříjemných srázech během celého našeho putování. Ještě jsme se zastavili na Moro Rock, vysoké vyčnívající skále, kam vedly schůdky nahoru na rozhlednu. Je až neuvěřitelné, že jsme v nadmořské výšce přesahující 2000 metrů.

Byl by odtud pěkný výhled, kdyby v údolí nebyl opar. Viděli jsme jen další serpentýny s malými auty, které jsou ještě před námi. Rychle jsme se rozhlédli a spěchali s Jirkou dolů, protože jsme se chtěli posilnit paštikou. Jenže Jirka zabouchl v autě klíčky. Rezervní měl naštěstí u sebe pan Bergr, ale ten byl právě na Moro Rock. Tak jsme nakonec svačili během jízdy, která byla náročná pro Danin žaludek, takže jsme ji posadili na přední sedadlo.

Už jsme byli skoro dole, když se auta pomalu zhušťovala za sebou, až jsme zůstali stát v koloně. Přišel k nám dělník a řekl, že je to na sedmnáct minut. Vystoupili jsme a trochu se protáhli a vzpamatovali se z toho zatáčení doleva a doprava a doleva a... Zhruba po oznámeném čase jsme se dali do pohybu, zazubil se na nás tradiční živý držák cedule STOP/SLOW (stůj/pomalu) a rozloučili jsme se s parkem Sequoia.

Vynucená zastávka pod Moro Rock

Na jednom odpočívadle jsme dosušili stan, aby byl dokonale suchý, protože už ho nebudeme během zbytku dovolené stavět. Po dálnici, kde je mnohem hustší provoz, než na jaký jsme byli zvyklí ze začátku našich cest, míříme na vysněné město mnoha lidí - San Francisco. Řidiči jsou tu vesměs pohodoví, i když někteří už na nás nervózně i troubili. Předjeli jsme spoustu tracků, ale jeden nás zaujal, protože ho řídil nějaký vousatý turek v turbanu. Vypadalo to docela komicky. Kdo ví, jestli se tady říká něco podobného o  podobných řidičích, jako u nás o rychnovácích v čepicích.