bike-trek.cz

Údolí smrti (Death Valley)

  13. září 1998
Úvod / Články / Národní parky USA / Údolí smrti (Death Valley)

Asi 200 kilometrů od Las Vagas se na hranicích Nevady a Kalifornie nachází Údolí smrti, Death Valley. Zaujímá rozlohu 7 800 čtverečních kilometrů a leží v Mojavské poušti. Indiáni mu říkali Tomesha (Země ohně), své nynější místo dostalo po tragické události, která v roce 1849 postihla skupinu zlatokopů cestujících do Kalifornie. Právě zde podlehli pekelnému žáru pouště.

Přítomnost lidí je zde vzácností. Žije zde pouze 200 obyvatel, většinou zaměstnanců národního parku. Lidé, kromě turistů, se Údolí smrti vyhýbají kvůli jeho nesnesitelnému podnebí - v létě tu teploty překračují 50°C.

Badwater
Badwater, nejníže položené místo

Ráno po snídani, ještě před odjezdem z Las Vegas, jedu před dlouhou cestou doplnit benzín. Na pumpě mě překvapuje malá novinka - záloha. Po příjezdu se musí na automatu stisknout tlačítko s číslem stojanu, u kterého chci čerpat a vložit dvacetidolarovou bankovku. Teprve pak jde tankovat. Zbytek peněz se obdrží nebo doplatí u obsluhy uvnitř.

Příroda zde pořádá svá představení díky závažné a téměř měsíční atmosféře vytvořené přírodními silami zhruba před třemi miliony let. Atmosférické eroze a obrovské vulkanické erupce zde vytvořily nekonečné řady nejrůznějších tvarů a barev. Některé, jako Malířova paleta, jsou skalnaté a rozeklané, zatímco jiné jsou více zaoblené, jako duny zbarvující obzor žlutě, oranžově, perleťově a okrově. Příroda zde nabízí zlatou a fialovou barvu Golden Canyonu, okr Mustard Canyonu, červenou, zelenou a hnědou barvu Black Mountains.

Artists Palette
Artists Palette - malířova paleta



Old Dinah - parní traktor

V místě, které je 282 stop pod úrovní hladiny moře, tedy s nadmořskou výškou mínus 84 metrů se nachází velká solná pláň, kde se v horkém tetelícím vzduchu vlní několik postav. Je tu malé parkoviště, na kterém zastavujeme a teprve při vypnutí motoru a tím i klimatizace a opuštění příjemně vychlazeného interiéru dostáváme obrovskou facku. Teplotu odhadujeme na 50°C. Kousek od parkoviště je cedule s vyznačením „nadmořské“ výšky a na útesu naproti za silnicí je vidět ve výšce značka, udávající výšku hladiny moře. Procházíme se po tvrdé, zvrásněné a rozpálené solné pláni, která svoji bílou barvou odráží prudké sluneční světlo. Kvůli nesnesitelnému vedru a pálícímu slunci nejsme schopni se tu dlouho zdržovat. Nasedáme proto zpět do auta, které se za těch několik málo minut změnilo ve výheň. Pokračujeme po vyhlídkové cestě Artist Drive, která se vine mezi různě barevnými skálami. Opravdu to připomíná malířskou paletu. Dále směřujeme po jediné silnici do oázy, abychom se tam najedli. Sedíme pod stříškou ve stínu, kde visí i teploměr. Na jeho stupnici čteme: 42°C! Jediné příjemné místo je za jízdy v autech se zapnutou klimatizací.

Ještě zajíždíme na prohlídku Sand Dunes, písečných dun, ke kterým odbočujeme z hlavní silnice a jedeme po zatím nejhorší cestě, která je jen vyhrnutá jakýmsi strojem v okolním terénu. Je příšerně prašná a hrbolatá. Proto jedeme velmi pomalu, ale to také není ono. Chce to prostě najít takovou rychlost, při které se auto nerozbije a drncání je co nejmenší. Předjíždějí nás pouze off roady, které si to mohou dovolit. Asi po deseti minutách této drncavé jízdy zastavujeme na parkovišti uprostřed pouště. Teplota odhadem kolem 55°C, písek pálí, že se na něm nedá jít naboso, ale je to zajímavý pocit okusit poušť. Je tu stejné ticho jako v Údolí smrti. Kromě nás nikde ani živáčka. Jen několik křovin.

Sand Dunes
Sand Dunes

Odtud se vydáváme směrem na městečko Lone Pine. Cedule instalované podél silnice nás varují před přehřátím auta a radí: vypněte klimatizaci. Stoupáme totiž do kopce. A stoupá i ručička teploměru chladící kapaliny. Kolem cesty jsou každé tři míle nádrže s vodou do chladičů s upozorněním, že nejde o pitnou vodu. Tak do aut bychom měli co nalít, ale sami bychom asi vedrem zhynuli. Ručička teploměru stále stoupá. Nejenom, že vypínáme klimatizaci, ale ještě zapínáme topení, aby se motor ochladil. Snažím se nabírat otevřeným oknem vzduch, abychom to nějak vydrželi. Ještě dvakrát jsme tento postup opakovali a podařilo se - neuvařili jsme. Tepla jsme si opravdu dost užili - po horké noci v Las Vegas horký den v Údolí smrti.

  • Pěkné fotky z Death Valley jsou k vidění zde.


Údolí smrti (Death Valley)

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 0 |  přidat komentář

Články ze stejné lokality

Kalendář akcí

Poslední komentáře

Přes Hájkovu rokli ke Slavenským hřibům

Dobrý den, Kláro, moc děkujeme za upozornění na tak zásadní chybu, jakou je správný název Slavenských

Bajková Zvičina - čas 0:07

Zdarec. Docela jsem se při čtení pobavil, některá popisovaná místa znám! A když je tma, já

Pivnická rokle s Borůvkou na dortu

Pivnická rokle příjemně překvapila i nás! Fakt hezké místo.

Oblíbené lokality

Broumovsko Český ráj Hohe Tauern Dachstein Góry Stolowe Rýchory Orlické hory Vysoké Tatry Náchodsko Teplicko-Adršpašské skály České Švýcarsko Yosemite National Park Krkonoše Slovenský ráj Zillertal Kokořínsko Malá Fatra Podkrkonoší Jestřebí hory Toulovcovy maštale Fiordland National Park Stubaiské Alpy Karwendel Dolomity

Krátké zprávy

30 velikonočních výletů

Třicáty! velikonoční výlet se nemohl vydařit lépe: Počasí přálo, cíl výletu se líbil a výhledy také, v hospodě nám chutnalo, hezky jsme se prošli a dokonce i sladká tečka byla. A navíc

Dubnový biking jako v létě

V letním oblečení jsme se dnes vydali na jarní vyjížďku, jejímž cílem a u-turn-pointem se stala hospoda v Křivicích. Sice jsem spletl výjezd z Lipin, což nás přivedlo do polí, ale nakoec jsme

Za posledním sněhem

Letos to byla se sněhem opravdu bída, jak se ukázalo při našem výletu do Krkonoš. Vysoké sněhové mantinely podél cesty z Luční boudy na Výrovku se nekonaly, bylo tu jen trochu sněhu.