Arches National Park najdete v Utahu nedaleko městečka Moab. Rozkládá se na ploše 310 km² a v nadmořské výšce pohybující se od 1200 do 1750 metrů. Byl založen, aby chránil více než 2 000 přírodních pískovcových oblouků, jako například po celém světě známý Delicate Arch, stejně jako mnoho dalších nezvyklých skalních formací. V některých místech na ně přírodní síly působí po miliony let. Neobvyklé rysy parku vytvořily krajinu kontrastujících barev, tvarů a struktur, které nenajdete nikde jinde na světě.

Červené skály vznikly usazením mořské soli a písku při vysokém tlaku. Ty pak zvětrávaly v nejrůznější zajímavé tvary a okna. Mezi nejznámější v parku patří:

• Delicate Arch – o samotě stojící oblouk vysoký 16 m, který se stal symbolem Utahu.
• Balanced Rock – obrovský kus balancující skály, která je velká jako tři školní autobusy.
• Double Arch – dva oblouky vycházející z jednoho místa.
• Landscape Arch – velmi tenký a velmi dlouhý oblouk (89 m); největší v parku.
• Devil's Garden – místo s mnoha oblouky a sloupy rozptýlenými podél hřebene.
• Dark Angel – o samotě stojící sloup z tmavého kamene nacházející se na konci trasy Devil's Garden.
• Petrified Dunes – zkamenělé pískové duny, které tu zůstaly po jezerech, jenž oblast kdysi pokrývala.
• Wall Arch – jeden z populárních oblouků v Devils Garden. Zřítil se mezi 4. a 5. srpnem 2008.

Symbol Arches i celého Utahu - Delicate Arch

Poznámku, kterou si osobně nemohu odpustit: v okolí Moabu najdete několik parádních tras pro horská kola. Podle dostupných informací nejsou sice vedeny přímo v národním parku, ale i tak se můžete prohánět úplně stejnou krajinou. Více info je zde http://www.discovermoab.com/sandflats.htm.

Národní park Arches je krásné místo, které navzdory mohutným obloukům, oknům a jiným útvarům z červeného pískovce ve mně moc velký dojem nezanechalo. Ke konci jednodenní procházky mezi rozmanitými formacemi a pod pálícím sluncem jsme už s Jirkou pouze ukazovali vlevo či vpravo se slovy: „Vokno, …vokno, …vokno.“ Pravda, pohled na oblouk Landscape Arch s největším rozpětím 89 m byl zajímavý, ale nejvíc se mi líbil a zapůsobil na mě Delicate Arch. K tomuto povídání o návštěvě národního parku Arches mě tak v srpnu 2008 dokopala až zpráva, že se vlivem eroze zřítil jeden ze známých skalních oblouků Wall Arch.

Od hranice parku jedeme ještě několik desítek kilometrů na sever a před sebou vidíme několik vystupujících kamenných bloků nejrůznější velikosti a tvarů. Na malém parkoviště chvíli kroužíme než nacházíme volná místa - hned vedle drsně vypadajících motorkářů. Já se v tom nevyznám, ale nešlo o ty, co se prohánějí na silničních motorkách až se jim vyvrací zápěstí, ale o vyznavače chopperů oblečených do černých kožených kalhot a přiléhavých tílek obepínajících široká a potetovaná ramena. Ale zaparkovat nás nechali a auta nerozbili :-) Venku je docela dost teplo, velká nepřehlédnutelná cedule u vstupu varuje před teplotou, která tu v létě během dne dosahuje až 40°C! My máme na počasí štěstí, je totiž pod mrakem a kolem poledne dokonce začalo drobně pršet. Odpoledne zase slunce vysvitlo a rtuť teploměru okamžitě vystřelila nad 30°.

Poznávací značka aut v Utahu

Devils Garden Trail

Přímo u parkoviště se tyčí červené homole vysoké jako obytný dům. Až dále při procházce se objevují první okna. Vydáváme se na vyhlídkový okruh Devils Garden, který celý měří okolo 10,5 km, ale myslím, že jsme jej celý nešli. Míjíme první skalní okna – Tunnel Arch a Pine Tree Arch a po chvilce přicházíme k jednomu z nejznámějších útvarů nejenom v tomto parku, ale díky svému rozpětí i na celém světě. Stojíme pár metrů před Landscape Arch, mnohem blíže než je jeho šířce, takže z tohoto pohledu nemám šanci dostat ho bez širokoúhlého objektivu do záběru. Aby ne, oblouk dosahuje délky 89 metrů a zdá se tak tenký a nestabilní, že se co chvíli musí zřítit. Vyfotit se mi ho podařilo až kousek dál z boku, ale to už nevynikají jeho úctyhodné rozměry.

Landscape Arch s rozpětím 89 metrů

Nejvíce je tu velkých bloků nejrůznějších tvarů a v některých z nich jsou okna od průměru tak 1,5 metru až do desítek metrů, někdy i vedle sebe nebo nad sebou. Mnohdy se jedněmi okny díváme na další. Téměř tu nic neroste, jen pár trsů křovisek, sem tam nenápadný květ, strom jen výjimečně. Občas se tu povaluje kus trouchnivějícího kmene zkrouceného do vývrtky. Když jsme přijížděli k parku, viděli jsme u silnice šakala. Tady jsou snad jediným živým tvorem ještěrky, které se nám občas ukáží než plaše zmizí v písku nebo v nějaké skalní štěrbině. Podle informací jsou tu i chřestýši, ale na žádného jsme na rozdíl od Badlands nenarazili.

Jirka stanul na jednom z oblouků


A následoval ho malý chipmunk :-)

Míjíme další skalní okna, která nesou svůj název, ale my je ponechali v zapomnění, jen jsme si některé vyfotili.dokud jsme nestanuli u Wall Arch, jenž si naši pozornost zasloužil hlavně svoji mohutností. Fotím ho a vůbec mi nevadí, že jsou na něm lidé. Naopak, tady poslouží jako skvělé měřítko pro představu o rozměrech okna i masivní pískovcové klenby nad ním.

Posledním známějším útvarem na tomto konci parku je Double O Arch. Od něj se pak už vracíme k autům, přičemž už míjíme méně oken a více chodíme po různobarevných zaoblených skalkách.

Cestou mírně sprchlo, ale opravdu jen lehce, a skály se více probarvily. Tento okruh jsme šli asi 3,5 hodiny.

Delicate Arch

Největší okno v parku - Delicate Arch - je i ve znaku státu Utah. Abychom si ho mohli prohlédnout, vracíme se po stejné silnici zpět a zatáčíme vlevo na odbočku směřující k východu. Na jejím konci je malé parkoviště ležící u Wolf Ranch. Odsud se dá jít přímo k Delicate Arch nebo popojet autem ještě asi 1,5 km a pak kousek dojít na místo, odkud je oblouk vidět ze vzdálenosti asi 1 km. Wolf Ranch také stojí za zmínku. Je to jednoduchá dřevěná stavba o jedné místnosti, kterou se svým synem postavil John Westley Wolf v roce 1800. Prý si toto místo vybral, aby si tu léčil revma. Později si postavil novou budovu, která měla na rozdíl od té původní dřevěnou podlahu.

Hodně skromný Wolf Ranch

My chceme dojít přímo k Delicate Arch, takže volíme značenou pěší trasu, která měří něco kolem 3 km. Závěr cesty vede po docela otevřených skaních okrajích, kde začínám chápat varování zmíněná v informačních novinách parku: za mokra a zimy to tu opravdu může klouzat a být nebezpečné. Oblouk není do poslední chvíle vidět a objeví se až na konci pěšiny, když se vyhoupneme přes horizont. Náhle stojí přímo před námi. Tyčí se na okraji velkého údolí ve tvaru amfiteátru a člověk se skutečně diví, že tu něco takového příroda vytvarovala a nesmetla to stejně jako vše ostatní v okolí. Jeho 16 m výšky tu působí docela mohutně a v porovnání s lidmi, kterých tu vidíme nejvíc z celé návštěvy parku, je velikost okna ještě umocněna. V dálce za Delicate Arch se rozkládá pohoří La Sal Mountains. Jen tak pro představu, Delicate Arch je ve výšce 1474 m n. m. a v zimě tu normálně padá sníh. La Sal Mountains je druhé nejvyšší v Utahu a šest z jeho vrcholů dosahuje k 4000 m.

The Windows Section

Balanced Rock, foto © Ron Niebrugge

Od Delicate Arch se vracíme stejnou cestou k autům a už se samostatně věnujeme prohlídce zbytku parku. Zajíždíme k Windows Section. Tady přichází asi ta největší kombinace auto a pěší turistiky. Mnoho útvarů je poblíž silnice, a tak vždy zastavíme, vezmeme si foťáky a jdeme se na ně podívat z blízka. Nejdál jsme šli k North Window a South Window, což jsou velká okna v obrovské stěně. Cestou zpět se ještě krátce zastavujeme u Balanced Rock, jak název napovídá jde o velký balvan, který leží na menší skalní věži a vypadá, že se má každou chvíli skutálet dolů. Tady jsme na konci prohlídky parku a více než fyzicky unaveni, jsme unaveni celodenní prohlídkou nejrůznějších skal a oken. Jsme tím pohledem dokonale nasyceni a park opouštíme až se západem slunce.

Teď už jen nasytit tělo

Ducha jsme podívanou v Arches nasytili, ale i tělo si žádá své. Proto po návratu do kempu zajíždíme s Jirkou a Petrem do Moabu koupit dřevěné uhlí a kotlety. Ještě se zastavujeme s autem v myčce. Šlo o ruční myčku, kde jsme si užili i dost srandy, než jsme přišli na to, kam a jak velké mince se vhazují a jak se to vlastně obsluhuje. Ne že by byla ta myčka tak moderní - spíš naopak. Bylo to v takové plechové boudě, z jejíž jedné stěny byla vyvedena hadice a mycí smeták a na protější stěně vyčnívaly z děr v plechu dva knoflíky na ovládání, pod kterými byla velmi nenápadná štěrbina na mince. Ale nakonec jsme všechno zvládli. Ještě jsme natankovali a odjeli zpět do kempu. Roztápíme uhlí a těšíme se na grilované kotlety, které budou opravdovým zpestřením našeho jídelníčku. A byly fakt výborné.