Okruh Brada - Prachovské skály

Už vůbec nevím, čím byl vrchol Brada s restaurací tak zajímavý, že jsme sem jezdili na školní aktivity jak ze základky, tak i později ze střední školy. Po mnoha letech jsem sem nedávno zavítal v rámci odpoledního bajku a zůstal zírat na shořelou a chátrající restauraci - nicméně místo je vhodné jako start pěšího výletu do nedalekých Prachovských skal. Čekají nás dechberoucí výhledy, tajemná jeskyně, lesní pohoda a samozřejmě i něco dobrého na zub. Připoutejte si batohy, vyrážíme!

Cesta sem byla trochu komplikovaná, protože se na výpadovce z Jičína konaly (jak jsem se později dozvěděl) závody historických motocyklů. Našli jsme vhodnou objížďku a v dost pokročilé dopolední hodině zaparkovali v osadě Brada, právě u vyhořelé restaurace.

Startujeme za prvním zastavením - na vrchol Brada – a ne, nejedná se o nový hipsterský barbershop, ale o výrazný kopec s výhledem na okolí a na Jičín. Nahoře jsme se pokochali krajinou, pořídili obligátní fotky, které podtrhují fakt, že jsme sportovně založení, a vydali se dál. Potřebujeme se dozvědět, jak vypadá místo, kde spí Rumcajs, když ho Manka vyhodí z chaloupky. Víme, že je to v jeskyni, která je jen pár kroků pod námi a my jsme ji míjeli po cestě. Možná tu Rumcajs opravdu přespává, když si Manka postaví hlavu. Ale Rumcajs nikde, postel studená, tedy asi naopak od Mančiny náruče.

Od opuštěné jeskyně zatáčímě vlevo po lesní cestě značené modrou a později vpravo po zelené směr vyhlídka Přivýšina. A co vám budu povídat – stálo to za to! Takové zastrčené a opomíjené místo, ve stínu bídného lesku Prachovských skal, a nabízí krásný výhled na krajinu, kde by si člověk klidně postavil chatu. Kruhový výhled nabízí pohled na Trosky, Veliš, Zebín i na pohádkový Jičín. Sestoupili jsme z vyhlídky a zelenou se nechali dovést na okraj Prachova.

V Prachově je tak mrtvo, že zde ani lišky nedávají dobrou noc. Přivítalo nás tu absolutní pusto, prázdno a klid. Jediné, co je slyšet, je nářek našich žaludků. Jak jsme vyrazili pozdě, už je čas na oběd. Proto upravujeme plán a měníme směr další trasy. I když proti mému přesvědčení, že jídlo má být až ke konci - za odměnu. Za parkovištěm tedy odbočujeme vlevo na zelenou značku.

Tady vede krásná lesní cesta, později vycházející na okraj lesa. Můžete tu usednou na lavičkách, ze kterých se opět nabízí krásný výhled. Tedy pokud vám nevadí dívat se zase na Veliš. Ačkoliv jsme zvažovali, že zde zůstaneme na odpolední siestu, hlad nás hnal dál. A dobře udělal! Hotel Pod Šikmou věží mám už ověřený a i dnes nás tu pohostili výtečným jídlem, což naši turistickou morálku vystřelilo na maximum. Po dezertu jsme už byli tak spokojení, že jsme skoro zvažovali, že tu přenocujeme. Ale ne! Po obědě se jde dál!

Pokračujeme za hotelem k západu a po chvíli k spíše k severu, když se značka změnila na červou. Odskočili jsme si na odbočku za vyhlídkou Šikmá věž – ideální místo na trávení. Byla to krásná podívaná, i když po obědě byla naše aktivita lehce zpomalená. Někdo zde možná vyslovil přání, aby byla vyhlídka zároveň pohovkou.

Pokračovali jsme směrem na sever do Prachovských skal. Dorazili jsme na Všetečkovu vyhlídku, odkud se otevíral pohled na fascinující skalní město, pískovcové věže, ke kterým se sem tam přisával horolelec. Kdyby tu někdo natáčel fantasy film, ani by nepotřeboval kulisy. Tady se naše dnešní trasa otáčí zpět k východu a zeleně značeným tzv. Velkým okruhem jsme pokračovali a užívali si vyhlídky jako Hakenova a Rumcajsova. Ano, i zde měl Rumcajs svou stopu – ten chlap měl rozhled, a to doslova!

Dorazili jsme zpět do Prachova a co myslíte? Pořád pusto! Opravdu jsme snad jediní, kdo ví, jak je tu krásně? Modrou značkou, která ubíhá paralelně se zelenou, ale snadnějším terénem, míříme zpět do Brada. Tady už není co vymýšlet, už jsme cítili, že kilometry v nohách nejsou jen optickým klamem nebo křivkou na mapě. Na závěr spokojenost a pocit, že i když jsme si dnes moc nepřivstali, přesto jsme den vyplnili pěkným výletem v rajské přírodě a navíc s dobrým obědem.

Tak co, vyrazíte sem taky?